Kostel Panny Marie Sněžné v Rudě

    Ruda (obec Tvrdkov) spadala až do roku 1758 do farnosti Dolní Dlouhá Loučka, v roce 1774 se zdejší expozitura osamostatnila jako Kostel v Ruděsamostatná kuracie a v roce 1851 byla povýšena na farnost.
    Do roku 1758 stála v Rudě pouze zvonička se zvonem z roku 1583 a hřbitov. Na místě současného kostela byla původně zahrada. Roku 1755 se zde ovšem odehrála zvláštní událost, která je dodnes pokládána za hlavní impuls k vystavění kostela. Královský sudí Ferdinand Gröschelsberger jel společně s uničovským radním lesem k rudskému mlýnu. Koně, kteří táhli jejich vůz, se náhle splašili a vůz se sesul do rokliny. Oba cestující však vyvázli bez újmy. Za záchranu svého života, kterou oba úředníci připisovali Panně Marii, nechali v Rudě vystavět kostelík. Stavba byla dokončena v roce 1758 a zasvěcena Panně Marii Sněžné. Jí patří i oltářní obraz s bohatě zdobeným pozlaceným rámem, kopie obrazu Maria Maggiore z římského kostela P. Marie Sněžné. Na událost, která výstavbě kostela předcházela, upomíná obraz v předsíni kostela, na němž je zachycen výjev se splašenými koňmi. K pozoruhodným částem vybavení kostela patří rovněž starobylé varhany z roku 1762, dílo Jana Schwarze z Města Libavé, poslední funkční výtvor tohoto varhanáře.
    V době největšího rozmachu obce započal zakladatel kostela s výstavbou další církevní stavby - křížové cesty. Budování pískovcových sousoší, představujících čtrnáct zastavení, bylo zahájeno roku 1760 - více viz Křížová cesta v Rudě.

    Pamětní deska J. BlokšiVýznamnou kapitolou života Rudy bylo zdejší působení P. Jana Blokši (1861 - 1923), kněze, přítele Jaroslava Vrchlického a významného znalce díla Danta Alighieriho. Jan Blokša opatřil zasvěceným komentářem Dantovu Božskou komedii a díky tomu je dodnes považován za zakladatele české dantologie. Není bez zajímavosti, že Blokšova zásadní stať Dante Alighieri, jeho doba, život a spisy vznikala právě v době jeho pobytu na severní Moravě. Jako farář působil v Rudě v letech 1897 až 1901 a předtím byl sedm let profesorem češtiny a katechetou na Vyšší lesnické škole na Sovinci. Díky své stati, kterou vydal v roce 1891, se seznámil i s překladatelem Danta básníkem Jaroslavem Vrchlickým, s nímž v následujících letech udržoval intenzivní přátelskou korespondenci.
    Během svého pobytu v Rudě začal P. Jan Blokša psát kroniku farnosti a pořádat velké misie s náboženskými poutěmi, které lákaly do Rudy věřící až z Hané. V roce 1901 byl přeložen do Olomouce, kde se stal redaktorem náboženského časopisuInteriér kostela v Rudě Moravan. Zde také v roce 1923 zemřel. Při slavnostní pouti v roce 1991 byla odhalena pamětní deska P. Jana Blokši a jeho pozdějšího nástupce P. Antonína Vavrouška, který v Rudě působil od roku 1964 až do své náhlé smrti roku 1983 a měl rovněž velkou zásluhu na opravách kostela, fary a pozvednutí zdejšího náboženského života. V Rudě se přes nelibost vládců normalizační éry konaly pravidelné pouti za velké účasti věřících i nevěřících. Při přípravě jedné z nich P. Vavroušek upadl, utrpěl vážné pohmoždění mozku a na následky zranění dne 21. 8. 1983 zemřel. Od té doby je pověřen správou farnosti hornoměstský kněz P. Bohumil Měchura. V následujících letech byly dokončeny opravy kostela, opravena kaplička naproti kostela a v letech 1987 a 1988 byla restaurována křížová cesta. Slavná byla pouť v roce 1990, kdy nově jmenovaný arcibiskup P. Dr. František Vaňák, který mnoho let působil v Rýmařově, poprvé vykonával svoji funkci právě při této puti v Rudě. Bohužel naposledy, v r. 1991 zemřel, ve svých 75 letech a po padesáti letech výkonu kněžské funkce. Pouť v roce 1991 již vedl světící biskup Jan Graubner, nynější arcibiskup olomoucké diecéze.

     Dle textů kronikáře Vlastimila Kopečného a archivních materiálů P. Bohumila Měchury připravila Z. Přikrylová. Podle článku Zdeňky Přikrylové (ZN: Po stopách dávné historie Tvrdkovska, Rýmařovský horizont 13/2006) upravil M. Marek.

     

    Rýmařovsko