Kostel sv. Jiří v Lomnici

    Prvním hodnověrným dokladem o lomnickém kostele je bulla samotného papeže Klimenta VI. ze dne 12. 4. 1351, Kostel sv. Jiřího v Lomniciv níž jsou vysloveně jmenovány farnosti a kostely názvů Lompnitz a Tylonisvilla. Bulla papežská totiž „ubírala" kus biskupství v Olomouci a přidávala ho k nově zřizovanému biskupství v Litomyšli. Jak se zdá, diecéze litomyšlská byla spíše (a ne moc dobře) míněným plánem než realitou. Po skončení husitských válek zanikla a Lomnice se vrátila na šest století k diecézi v Olomouci, což bylo logické.
    Dáme-li na kroniky, pak první lomnický kostel byl dřevěný a stál přibližně na místě dnes už bývalé fary a měl být spálen za morové epidemie následující po vpádu (můžete si vybrat) Avarů, Mongolů, Tatarů, husitů. Nic z toho není pravda. Lomnici zdevastovali a vylidnili až Uhři, tedy vojska táhnoucí roku 1474 směrem k Opavě a válčící proti králi Vladislavovi. S nebývalou, i na ledacos zvyklý středověk, ukrutností bylo ničeno vše, co válečníkům přišlo do cesty. Důsledkem této strategie byla asi 75letá přestávka v osídlení Lomnice a Tylova. Obě místa byla označována jako pustá. S velkou pravděpodobností stál na skalnatém výběžku paroviny v té době též zpustlý a opuštěný gotický kostel.
    Kolem roku 1540 byla pustá Lomnice prodána Ješkem Pňovským pánu Kryštofu z Boskovic a za něj začalo znovuosidlování i dolování. Podle pověstí byl kolem roku 1556 německými luterány postaven provizorní dřevěný kostel. Noví dosídlenci byli snad bez výjimky nekatolíky. Ti němečtí přišli z míst okolo dnešního Otmuchowa v Polsku, pár českých rodin z okolí Olomouce, kde byly jako nekatolíci krutě perzekvovány. Lomnice se začala horečně rozvíjet a starý kostel byl opuštěn, ostatně by ani kapacitně nestačil.

    Do všeobecného oživení přišla okolo roku 1590 nějaká epidemie, proti níž byli lidé tehdy bezmocní, a v krátké době prý zemřelo více než sto lidí. Pozůstalí se báli mrtvé pohřbívat, a tak prý byli skládáni do dřevěného kostela a ten pak byl i s mrtvými se souhlasem vrchnosti zapálen. Listinné potvrzení nebylo zatím nalezeno, na druhé straně tomu nasvědčuje fakt, že když se v roce 1786 stavěla dnes už žel bývalá fara, bylo při výkopech nalezeno „několik kop" ohořelých lidských kostí a další nálezy pak sporadicky pokračovaly při dalších výkopech v blízkém okolí.

    Vchod s erbem do kostela v LomniciZa těchto okolností lze stěží předpokládat, že by luteráni stavěli nový kostel na takovém spáleništi, a je tudíž logické, že se snažili opravit do té doby asi už značně zdevastovaný kostel původní, zděný, stojící na kopci. Snad to byla jen prozatímní oprava a muselo přijít panské rozhodnutí o stavbě, resp. dostavbě kostela důstojného velké obce. Pan Kobylka z Kobylího a na Sovinci nebyl v případě stavby kostela řečeno dnešním jazykem žádný „troškař". Lomničtí kronikáři sice říkají, že „dne 28. května 1608 byl položen kámen základní, povoláni mistři stavební Martin Günter s vyměřovači, dále pak mistr tesařský Paul Wenzel, načež se stavba velmi urychlila" s již 13. srpna téhož roku byl kostel téměř hotový z jiného dokladu je však zřejmé, že vše hotovo nebylo. Další listina říká, že ctihodný výbor místní v čele s fojtem (rychtářem) A. Parschem dne 30. srpna dohlížel na kostelní stavbu, při níž byla vztyčena věž.
    Někdy v té době byla na kostel osazena kamenná deska se znaky Kobylků z Kobylího a Ederů ze Štiavnice, téměř totožná např. s deskou na kostele v Břidličné.
    Kostel se jinak do dnešní doby nějakých výraznějších úprav nedočkal. Jen požár v roce 1854, Erbovní deskavzniklý na rychtě pod kostelem a vinou jižního větru rozšířivší se i na šindelovou střechu kostela, znamenal téměř katastrofu. Byl zničen krov, strop, spadl kus věže, roztavily se zvony a krásná zvonkohra, zničeny věžní hodiny, o inventáři ani nemluvě. Zbyly očazené stěny. Trvalo deset let, než se kostel jakž takž zmátořil a nabyl v detailech dnešní podoby, původního půvabu ovšem zdaleka ne. Což je nejvíce patrné na věži, zakončené jednoduchou stanovou stříškou dodnes. Ale vraťme se zase o něco zpátky, třeba k těm zvonům.
    Je zaznamenáno, že v roce 1616 byly s přispěním rytíře Kobylky pořízeny dva nové zvony (na jeden z nich použito starého zvonu !?), které odlil na místě hrnčířské dílny olomoucký A. Straub. Roku 1667 bylo zavedeno zvonění proti nepřízni počasí, prováděné učitelem s žáky. Jako naschvál do věže při tomto jistě „účinném" zvonění v roce 1673 uhodil blesk, kus zvonu urazil a druhý poškodil. Zvonař K. Hoffmann z Opavy uléval nové zvony, přičemž zjistil „záhadný" úbytek suroviny (už tehdy?), a tak byla nařízena sbírka, jak jinak než dobrovolně-povinná, a tudíž kontrolovaná, všeho cínového a měděného nádobí v obci, „už z důvodu toho, že nádoby ještě z dob poblouznění kacířského vesměs pocházejí", a na nové zvony padlo i veškeré bohoslužebné nářadí kostelní, „též luterstvím zmateným poznamenané". Ale nové zvony byly prý krásné a zněly velebně.

    Další vylepšení kostela nastalo v roce 1762 tím, že umělecký klempíř z Moravského Berouna jménem H. Langer provedl „velkolepou" opravu věže tím, že zhotovil novou, opět Ryžovišti podobnou měděnou báň a nad ní umístěnou pozlacenou cibulku, do níž byly uloženy obecní dokumenty a pamětní listina. To nebylo vše, navíc byl na věži instalován věžní cimbál s trubkami a bubínkem, který v určené hodiny „velmi krásné melodie hrál, že lid místní i okolní se scházel a ve velikém úžasu zůstával". No, až do toho požáru v roce 1854...
    Ale abychom dokončili zvony, v roce 1863 byly u zvonaře Stanka v Olomouci dokončeny dva nové zvony a instalovány za účasti občanů obce a okolí na věž. Leč nebylo jim dopřáno vysokého věku - v roce 1916 byly zrekvírovány na výrobu munice, nikoliv děl, jak se obecně zcela mylně uvádí. Obec se zmohla na náhradní zvon z ocelolitiny, dodnes funkční, ale nepoužívaný. Pro přesnost, ještě jeden zvon zde byl, a to pořízený v roce 1924, vážil jen 270 kg, a že byl z pravé zvonoviny, zabavila jej státní nacistická moc v roce 1942 a též asi skončil jako surovina pro vodící kroužky na dělostřelecké munici.
    Tak jako zvony bývají ozdobou kostela varhany. Ty luteránské vydržely až do roku 1762, kdy byly nahrazeny novým nástrojem varhanáře z Andělské Hory, a to s použitím starých píšťal cínových. Varhany vydržely do požáru roku 1854 a po něm se Lomničtí zmohli na varhany Rieger-Kloss až v roce 1915. Ty slouží i v dnešní době dobře.
    Malířských mistrů podílejících se na výzdobě kostela bylo vícero a šlo o obrazy a fresky dobré kvality - až do toho požáru. Po roce 1864 stojí za zmínku oltářní obraz od R. Temlera. Škoda, že 14 obrazů Křížové cesty bylo vyřazeno jako „zastaralé" a s nimi i vyřezávaný betlém aj. Usoudil tak v Lomnici tehdy působící duchovní správce a věci zmizely neznámo kam. Ze zbývajícího inventáře ukradli část v roce 1998 neznámí zloději.

    Interiér kostela v LomniciInteriér kostela v Lomnici

     Podle článku J. Chytila (Chytil, Jaroslav: Lomnický kostel sv. Jiří, Rýmařovský horizont 07/2006, SVČ Rýmařov) upravil M. Marek

     

    Rýmařovsko