Kostel Nejsvětější Trojice ve Velké Štáhli

    Historická stavba - kostel nejsvětější Trojice (od roku 2003 státní kulturní památka), stojí po levé straně hlavní komunikace vedoucí z Rýmařova do Břidličné.

    Kostel ve Velké ŠtáhliVystavěn byl v pozdně gotickém slohu byl v letech 1576 - 1606 z popudu Jana Kobylky z Kobylí, o čemž svědčí i erbovní kámen s letopočtem 1606 vezděný nad vchod kostela.  Kostel nechal postavit protestantský majitel panství, nicméně po třicetileté válce a rekatolizaci se v kostele sloužily již mše katolické. Velká Štáhle tehdy byla přifařena k Dolní Moravici a jako první katolický duchovní zde působil Johannes Elsner. Vlastní farní expozituru získala Velká Štáhle až roku 1922, kdy sem z Moravice přesídlil farář Johannes Nedbalek.
    Zdi kostela, prolomené vysokými okny s lomeným záklenkem, jsou vystavěny z Erbovní deska J. Kobylkykamene, presbyterium z cihel. Masivní věž, jejíž vrchol skýtá široký rozhled po okolí, měla původně cibulovitou báň, která však přišla nazmar při velkém požáru na svátek sv. Trojice roku 1860 a v roce 1863 byla přestavěna do současné jednodušší podoby. Podle farní kroniky požár vznikl od blesku, který uhodil ve chvíli, kdy se v místní hospodě tancovalo. Od té doby byly tancovačky na svátek sv. Trojice zakázány. Během požáru prý odvážný „bednář Zweiner vběhl do hořícího kostela a s nasazením života vynesl sochu Panny Marie". Kostel mohl být opraven díky sbírce místních obyvatel a přispění řádu německých rytířů, který poskytl stavební dřevo. Roku 1862 byl kostel znovu vysvěcen světicím biskupem z Olomouce.
    Ve věži původně visely tři zvony, které však roku 1916 propadly válečným účelům. Největší z nich nesl nápis: „Tento zvon odlil mistr Jan Konwarz, zvonař z Letovic, v roce 1572." Prostřední nesl letopočet 1693 a malý rok 1795. Zbyl pouze umíráček z roku 1861. Díky místním donátorům byl pro kostelní věž v letech 1900 - 1901 pořízen hodinový stroj, který vyrobil bruntálský hodinář Josef Proske. Nové, elektrické věžní hodiny obec instalovala roku 2006 při příležitosti 400. výročí stavby kostela. Štáhelský kostel byl před několika málo lety také nově omítnut.

    Interiér chrámu byl několikrát renovován a přizpůsoben dobovému stylu. Původ předválečného inventáře je díky dochované farní kronice z pera Johannese Nedbalka velmi dobře znám (včetně tvůrců a cen). Většina vybavení, které se v ní popisuje, pocházela z druhého a třetího desetiletí 20. století a byla vytvořena podle plánů moravického faráře Antona Kropáče. Interiér kostela ve Velké Štáhli
    Hlavní dřevěný oltář v gotickém stylu zhotovil roku 1915 stolařský mistr a kostelník Ferdinand Mayer z Velké Štáhle. Na oltáři byl obraz sv. Trojice, sochy Petra a Pavla a socha sv. Michala, které vytvořila česká firma Buček, další oltářní ozdoby pocházely z dílny bruntálského sochaře Antona Schöna. Po obou stranách hlavního oltáře stály sochy Ježíše a Panny Marie. Ve stejné době a stejnými tvůrci byl postaven a vyzdoben i boční oltář k uctění Panny Marie. Kazatelna, kterou vytvořili opět tíž místní umělci, pocházela z roku 1912 a dle kroniky zůstala kvůli požáru, který postihl mistra stolaře, bez ozdob.
    Nic z toho však nezůstalo pro oči dnešních věřících zachováno. Při modernizaci v 70. letech byl hlavní oltář odstraněn a nahrazen jednodušším zařízením. Na jeho místě dnes stojí pouze kříž na pozadí mozaikovité nástěnné malby, před křížem je svatostánek, po stranách sochy Panny Marie a apoštola Jana. Z původního oltáře zřejmě zbyl pouze obraz sv. Trojice, který nyní visí nad vchodem do sakristie. Stejně tak kazatelna zmizela. O jejím dřívějším umístění svědčí jen zazděné schodiště vedoucí ze sakristie.
    Stropní freskaV kostele se podle seznamu ve farní kronice měly nacházet obrazy Emila Kunze a obrazy Křížové cesty, jež pořídil farář Josef Palkovsky. Současnou Křížovou cestu tvoří reliéfy signované iniciálami F. F. Z původních maleb lze dosud spatřit stropní fresku neznámého stáří v chrámové lodi, zobrazující Pannu Marii s Ježíškem a anděly. V lodi stojí tři jednoduché boční oltáře; vpravo pod kůrem zasvěcený Panně Marii, dále v lodi sv. Františkovi, vlevo pak sv. Antonínovi. V lodi najdeme i tři sochy umístěné na policích ve zdi. Zobrazují sv. Petra, Pavla a Josefa.
    V sakristii měl být umístěn Boží hrob v gotickém stylu, který vytvořil stolař Ferdinand Mayer, ozdobil Anton Schön a sochou Krista doplnili bratři Luxové z Jeseníku k příležitosti prvních pašijí, jež se ve Štáhli konaly roku 1923. Bratři Luxové zhotovili pro štáhelský kostel i sochu Ježíše na procesní kříž. Boží hrob již v sakristii není. V roce 1923 byla zhotovena i křtitelnice, zpovědnice a část lavic. Tyto součásti inventáře jsou patrně tím jediným, co se ve štáhelském kostele z předválečné doby zachovalo. Kombinace sporého novogotického mobiliáře lodi s vybavením presbyteria ve stylu sedmdesátých let působí poněkud nesourodě, nicméně jako celek patří štáhelský kostel k těm dobře udržovaným (a také využívaným - každou neděli se zde koná bohoslužba).

    Původní varhany bez pedálů postavil varhanář Johann Blasmeyer z Olomouce. Roku 1926 je mistr Neusser z Nového Jičína renovoval, opatřil novými píšťalami a opravil i měch. V současnosti stojí na kůru varhany značky Rieger. Na kruchtu a odtud do věže lze vstoupit pouze zvenčí. Nalezneme zde mimo jiné několik uskladněných soch: dva anděly a sochu Ježíše a Panny Marie (těžko říci, zda jde o původní výzdobu hlavního oltáře, jak se o ní píše ve farní kronice).
    Farář Anton Kropáč inicioval rovněž pořizování předmětů užívaných při bohoslužbě, jako jsou kalichy, monstrance, ornát a další tkaniny, ale také např. položení nové dlažby v kostele apod. V roce 1922 byl kostel též provizorně elektrifikován. S užíváním elektrického proudu však byly ve vlhkém chrámovém prostředí neustále potíže, a tak není divu, že německá farní kronika uvádí, že se elektřina musela při odchodu z kostela vždy odpojit a že je „důležité vyvarovat se plýtvání". Dnes je kostel vybaven moderním osvětlením, nasvíceno je celé kněžiště i pozadí hlavního kříže.

     S použitím pojednání o historii obce na www.velkastahle.cz a farní kroniky Johanesse Nedbalka v překladu Jaroslava Durchánka zpracovala Z. Přikrylová.
    Podle článku Zdenky Přikrylové (ZN: Kostel nejsvětější Trojice ve Velké Štáhli, Rýmařovský horizont 11/2007, SVČ Rýmařov) připravil M. Marek

     

    Rýmařovsko