Kaple sv. Antonína ve Vajglově

    Kaple sv. Antonína stojí nedaleko křižovatky na Ryžoviště, Rýmařov a Břidličnou.

    Kaple sv. Antonína ve VajglověPamětní deska z r. 1908O době a příležitosti založení kaple i o donátorech, kteří výstavbu podpořili, historické prameny sice mlčí, naštěstí vše podstatné je uvedeno na pamětní desce v podvěží hned za vstupem. Ta říká, že kaple byla postavena v roce 1908 na památku 60. výročí vlády císaře Franze Josefa I. a jejími zakladateli byli Hieronymus Töllich, Juliana Gabriel, Peregrin, Theresia Rupprecht a další, nejmenovaní dobrodinci. Na protější straně visí druhá pamětní deska, věnovaná obětem první světové války - dvěma padlým, dvěma nezvěstným a třem mrtvým z řad Vajglovanů.
    Kaple je postavena v čistě neogotickém stylu, jemuž odpovídá jak vnější vzhled, tak vnitřní výzdoba. Kaple má jednu malou loď, k níž přiléhá pětiboké kněžiště bez sakristie. Fasády jsou členěny opěrnými sloupy a okny s lomeným záklenkem a tabulkovým sklem bez vitráží. Lomený oblouk utváří i vstupní vrata, vedoucí pod štíhlou čtyřbokou věž, podepřenou dvěma sloupy.
    Na kůru stojí zachovalé harmonium z vídeňské dílny T. Kotykiewizce. Z kruchty lze vstoupit do věže. Interiéru dominuje dřevěný oltář, vyřezávaný a místy zlacený, zdobený fiálami a nesoucí sochy sv. Antonína Paduánského, který v pravé ruce drží lilie coby symbol čistoty a na levé nese dítě Ježíše na znamení toho, že přináší Krista. Po jeho pravé ruce stojí socha Srdce Panny Marie, po levé Srdce Ježíšova. Ve stejném stylu jsou provedeny i rámy obrazů křížové cesty na bočních stěnách, nesoucí německý komentář.Interiér kaple K inventáři patří ještě dřevěný kříž a soška madony napravo od kněžiště a věčné světlo, které visí v lodi přímo před hlavním oltářem.
    Kaple sv. Antonína se každoročně otevírá při mši v době svátku svého patrona. Je tedy alespoň v omezeném rozsahu využívána a udržována v poměrně dobrém stavu. Renovaci by si ovšem zasloužila střecha, kterou místy zatéká.
    Zvláštností této půvabné stavby, jejíž čistou architektoniku můžeme obdivovat v prakticky původní podobě, je skutečnost, že po odsunu německého obyvatelstva sloužila určitou dobu k bohoslužbám ve východním ritu, neboť novými osídlenci Vajglova se ve velké míře stali Rumunští Slováci. Jak uvedl břidličenský farář Jan Czudek, je možné, že věčné světlo, stylově se poněkud vymykající gotické stylizaci interiéru, může pocházet až z této doby.

    (Literatura: Bartoš, Josef a kol. Historický místopis Moravy a Slezska 1848 - 1960, Ostrava 1974; Pinkava, Viktor. Unčovský a Rýmařovský okres, Brno 1922; Samek, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska 2, Praha 1999; Erinnerungen an den Heimatkreis Römerstadt / Altvater, Gie3en 1996; OÚ Bruntál a Památkový ústav Ostrava. Seznam nemovitých kulturních památek okresu Bruntál, 2000.)
    Podle článku Zdenky Přikrylové (ZN: Kostel v Břidličné a vajglovská kaple, Rýmařovský horizont 09/2007, SVČ Rýmařov) připravil M. Marek

     

    Rýmařovsko