Hornoměstský rudní revír

    Mezi údolím Podolského potoka na severu a Hornomoravským úvalem na jihu se ve středověku těžily stříbrné rudy u Břevence, Rudy, Horního města, Stříbrných Hor a Staré Vsi. Stříbro se získávalo ze stříbronosného galenitu (PbS), v menší míře z nepodstatně zastoupeného tetraedritu (Cu3 SbS3-4 ), proustitu (Ag3 AsS3 ), popř. ryzího stříbra. Při geologickém průzkumu prováděném v 50. letech tohoto století bylo prokázáno, že historicky těžené stříbro je jen jednou z užitkových složek v sulfidických rudách s převahou pyritu (FeS2 ), sfaleritu (ZnS) a galenitu (PbS) a že tělesa sulfidických rud značně přesahují hloubku 60 m dosaženou starou těžbou. Prostor se středověkými dobývkami na stříbro (místy i s významnějším podílem zlata) ve výše vymezeném prostoru je označován jako hornoměstský rudní revír.


    Pruh hornin tzv. vrbenské skupiny devonského stáří, ve kterém se rudní výskyty a ložiska nacházejí, probíhá od Hornomoravského úvalu až po Zlaté Hory. Jedná se o velmi složitý komplex tvořený horninami podmořského vulkanického původu s různým podílem usazených hornin, který byl v pozdějších geologických obdobích intenzivně deformován a přeměněn. Obsah rudních minerálů má svůj původ ve vulkanických procesech, stejně tak jako četné polohy železných rud intenzivně využívaných v několika posledních stoletích.
    Železné rudy, jejichž podstatnou součástí je hematit nebo magnetit, vytvářejí polohy o mocnosti až několik metrů a obsahu Fe až 55 % (většinou 30-45 %) a byly těženy v mnoha důlních polích v širokém okolí Horního Města až do hloubek kolem 100 m. Doly v blízkosti tzv. hornoměstské zatáčky východně od Skal (Hangenstein) - Pittenwald byly zaznamenány již na historické mapě Moravy J. A. Komenského. Významné doly byly také v okolí Rudy, Rešova a zaniklé obce Marková (v údolí mezi Rudou a Mirotínkem).
    Některá dříve těžená ložiska byla ojedinělými průzkumnými pracemi ověřována v 50. letech, k systematickému průzkum rud železa však v tomto území nedošlo. Je však téměř nepochybné, že většina využitelných zásob železných rud v hloubkách do 50 m i více byla v průběhu 13 - 19. století vytěžena.

    Rudy barevných kovů jsou akumulovány do zón, v nichž lze vyčlenit partie s vyšší kovnatostí o mocnosti kolem 3 m, délce až 350 m a šířce až kolem 100 m. Tělesa mají často doutníkovitý tvar a nevycházejí na zemský povrch. Stáří rudních minerálů bylo určeno na 330 - 360 mil. let. Geologický průzkum prováděný mnoha průzkumnými metodami v některých částech hornoměstského revíru v 70. a 80. letech 20. století Geologickým průzkumem v Rýmařově prokázal v blízkosti Horního Města (zejména lokalita Šibenice v jz. pokračování obce, dále Tvrdkov, Ruda-jih a Ruda-sever, Skály, Oskava) existenci řady akumulací rud barevných kovů, jež v tehdejších ekonomicko-politických poměrech byly považovány za využitelné. Kromě toho se jako nadějné jevily další indicie akumulcí Zn-Pb-Ag rud v tzv. dobřečovském komplexu a zajímavé indicie rud zlata, zejména pozůstatky po těžbě na Kamenné hoře a v okolí Nového Pole, geochemické anomálie zlata jižně od Dobřečova a další.
    Přímo na území Horního Města byly novodobě těženy rudy barevných kovů od r. 1965, v roce 1970 byla těžba ukončena zejména z důvodu neúnosných nákladů na dopravu rudy do úpravny v Horním Benešově. Na základě výsledků průzkumných prací ze 70. a počátku 80. let bylo v roce 1982 v rámci programu „Prioritní úkoly pro zajištění těžby rud" požadováno Federálním ministerstvem hutí a těžkého strojírenství obnovení těžby a úkolem geologického průzkumu bylo zajištění 4 mil. tun zásob suroviny; tento úkol se dařilo v následujících letech v rámci generálního projektu geologického průzkumu úspěšně naplňovat. V 80. letech v rámci tehdy zvolené koncepce a na základě výsledků geologického průzkumu v revírech Zlaté Hory a Horní Benešov i Horní Město bylo rozhodnuto o výstavbě hydrometalurgického kombinátu v Bruntále, který by býval mohl za pomoci nejmodernějších technologií úspěšně zvládnout získávání kovů (včetně vzácných, jež se v rudách v malém množství rovněž vyskytují) z tzv. komplexních rud, jakými převážně rudy jesenické oblasti jsou.
    Záměr budoucí těžby byl však komplikován jiným závažným záměrem, a to vybudování nádrže na pitnou vodu Dlouhá Loučka na řece Oslavě, kam jsou přirozenými vodotečemi sváděny vody z okolí Horního Města. V roce 1975 byla vydána stavební uzávěra a vyhlášena pásma hygienické ochrany, stavba měla být realizována v letech 1981 - 1986. Řešením tohoto zásadního střetů zájmů mělo být odvedení důlních vod z těžební činnosti v oblasti Horního Města a rudních těles v jihozápadním pokračování do oblasti prameniště potoka Dražůvka pomocí štoly o délce 3,5 - 4 km. Možnost zajištění dalších zásob rudy v dosahu otvírkových pracích ve svých ekonomických dopadech, by umožnilo vybudování úpravny rud v místě.
    V důsledku zásadní změny politicko-ekonomického systému v roce 1989 došlo jak k zastavení geologicko-průzkumných prací i činností směřujících k obnovení a rozšíření těžby v Horním Městě a okolí, tak také k opuštění záměru výstavby vodní nádrže Dlouhá Loučka.

    V rámci průzkumných prací v 50. letech byla vyhloubena jáma Jaromír (1956), jihozápadní část ložiska byla rozfárána štolou Josef v roce Pamětní deska1957 a v roce 1962 byla dokončena Nová jáma s konečnou hloubkou 147 m a věží vysokou 21 m.. Jáma Jaromír sloužila do první poloviny roku 1966 k těžbě a jízdě mužstva, později tuto úlohu převzala Nová jáma, jáma Jaromír sloužila k větrání. Ložisko bylo rozfáráno ve čtyřech horizontech.
    Záklop Nové jámy Po skončení těžby byla zařízení těžebních jam a ostatní zařízení demontována, ložisko bylo zajištěno tzv. mokrou konzervací a většina ostatních pozůstatků důlní činnosti byla zlikvidována nebo zajištěna tak, aby nemohlo docházet k nebezpečným situacím. Prakticky jediným dosud viditelným pozůstatkem slavné a dlouhodobé historie těžby v Horním Městě je betonový záklop Nové jámy s pamětní deskou a asi metrová maketa těžní věže na prostranství před kostelem v Horním Městě.

    Mezi mineralogy byla lokalita Horní Město známa výskytem tzv. medového sfaleritu (čirými medově zbarvenými krystaly ZnS), barytu, magnetitu a dalších a také ojedinělými nálezy modrého berylu v křemen-kalcitových čočkách.
    Současné možnosti sběru minerálů jsou téměř nulové, vzorky dokumentačního charakteru (obecné sulfidy, baryt, kalcit, živce) lze nalézt na zbytcích odvalu u Nové jámy.


    Zdroj: Tomšík, Jan - Urbánek, Jan - Valenta, Jiří: Hornoměstský rudní revír, současný stav a perspektivy, Geologický průzkum 11/1985; Urbánek, Jan: Výsledky a program průzkumu v Hornoměstském rudním revíru, Sborník GPO 33/1987, Ostrava; soukromý archiv M. Marka.

    Zpracoval Miloslav Marek

    Rýmařovsko