Pozůstatky těžby železné rudy v Pittenwaldu mezi Rýmařovem a Skálami

    Doly v okolí tzv. hornoměstské zatáčky východně od Skal (Hangenstein) byly zaznamenány již na historické mapě Moravy J. A. Komenského z roku 1624. V prostoru nazývaném Pittenwlad (původně snad Bittenwald - vyprošený les) probíhala intenzivní těžba železných rud až do roku 1880. Ložisko submarinně-exhalačních železných rud jako součást tzv. příkontaktního pruhu železných rud typu Lahn-Dill devonského stáří mezi Rešovem a Edrovicemi, je sledovatelné v délce 900 m; příčnými poruchami je rozčleněno do tří segmentů. Ložisko má čočkovitý vývoj, mocnost poloh dosahuje až 4 m. Těžené rudní polohy obsahovaly poměrně kvalitní železnou rudu s převahou hematitu (krevele) s kovnatostí od 24 do 55 % Fe. Ložisko je rozfáráno až do hloubek 60 - 100 m pod povrchem. Nejdéle provozovaným dolem byl „Johannes Nepomucenus" založený v polovině 17. století.


    Dědičná štola (odvodňovací) byla ražena z údolí Stráleckého potoka severozápadním směrem až k dolu Wasserschacht (sz. od dnešní silnice Rýmařov - Skály), kde dosahuje kolmé hloubky pod povrchem asi 80 m. Tímto způsobem byla v podstatě odvodněna větší část důlní skupiny Pittenwald (důlní míry Vodní, Jan Nepomucký, Klára, Ludmila Barbora). Ústí dědičné štoly je dnes patrné jako silný výtok vod ne levém břehu potoka, v jejím průběhu je ve vzdálenosti cca 750 m jižně od pravoúhlého pohybu silnice z Rýmařova do Skal v terénu patrná propadlina oválného tvaru o hloubce asi 2,5 m a délce cca 4 m. V severní části deprese je otevřený otvor do štoly Jan Nepomucký, štola má průřez 2 x 0,8 m. Štola je patrně využívána netopýry jako zimoviště. Propad na štole je zajištěn oplocením s výstražnými tabulemi se zákazem vstupu.

    Celý prostor Pittenwaldu je územím s velkou četností starých důlních prací včetně dobývek, které mohou dosahovat nehluboko pod povrch a které se vlivem zvětrávání, působení vod, mrazu a gravitace mohou bortit a propadat. Obdobných poddolovaných míst je na Hornoměstsku několik. Pohyb v těchto územích může být značně nebezpečný.

    Podle textu Ing. J. Kočandrleho, CSc. (Kočandrle, Jaroslav: Závěrečná zpráva o zajištění propadu starého důlního díla v k.ú. Skály u Rýmařova, Geologie Rýmařov s.r.o., 2005) zpracoval M. Marek

     

    Rýmařovsko