Výsledky báňsko-historického výzkumu v Jeseníkách

    Oproti jiným českým revírům je počet archivních pramenů přímo dokumentujících hornictví v Jeseníkách poměrně malý a odpovídá rozsahu prací vedených v 16. století. Velmi důležitou složkou báňsko-historického výzkumu je dokumentace pozůstatků důlních prací – hmotných pramenů a jejich konfrontace s historickými údaji.

    Pro poznání vývoje rudného hornictví ve severní Moravě je rozhodující 16. století.. Uváděnou dobu je možné charakterizovat jako etapu pokusů o obnovu starších dobývek v některých částech rozsáhlých revírů. Malé množství kovů se získalo jen na pěti lokalitách buď vyrabováním stařin z jam,  nebo v pokračování  ložisek po dokončení dřívějších dědičných štol. Bylo to V Horním Údolí u Zlatých Hor, v širším okolí Suché Rudné, v revíru Janovice – Ruda,  kde měla největší rozsah těžba stříbra v Horním Městě ze stříbronosných pyritů, na Kamenné hoře (Stará Ves) spolu se Stříbrnými Horami a Rešovem.

    Zlato z ryžovišť jižní části Jeseníků získávali Keltové někdy kolem roku 100 před naším letopočtem. Po příchodu Slovanů se již na přelomu 8. a 9. století široce rozvinula železářská výroba v severní části Moravy. V době Velké Moravy nastal rozkvět šperkařství a část zlata se získávala i na ryžovištích severní Moravy. Po dobytí Moravy začal Břetislav razit stříbrnou minci v Olomouci (1028). Velmi rozsáhlou mincovní činností se vyznačuje vláda Oty Sličného (1061 – 1087), stříbro nejspíše pocházelo z východních částí Jeseníků a ze Zábřežska. Také ve slezských knížectvích se obnovilo ryžování zlata a započalo se pravděpodobně s hlubinnou těžbou ložisek u Zlatých Hor a u Suché Rudné. Na konci 12. století vrcholí zemědělská revoluce. Zaniká mincování a tím i těžba stříbra v jižní části Jeseníků. V první polovině 13. století, při zemědělské kolonizaci, byla znovu objevena i stará ryžoviště na Oskavě a v povodí Moravice. V druhé polovině 13. století se plně přechází z naturální na peněžní měnu a v Opavě vzniká mincovna, pro niž se těžilo stříbro u Horního Benešova a po krátkou dobu se pravděpodobně těžila ložiska stříbra u Horního Města a na Soukenné u Karlova pod Pradědem. Na počátku 14. století se dobývalo zlato v Horním Údolí u Zlatých Hor. Pro nedostatek drobné stříbrné mince obnovují činnost mincovny v Brně a v Opavě a začínají těžit doly u Rýmařova, Horního Benešova a na dalších místech. Těžba však zanikla po roce 1368 v souvislosti s novou centralizací českého státu. K další opět jen částečné obnově těžby stříbra dochází po husitských válkách, ale již jen na některých lokalitách a k hluboké depresi hornictví dochází za česko-uherských válek.

    V období od počátku 17. století do poloviny 19. století se periodicky opakovaly pokusy různých důlních podnikatelů o těžbu, ale v důsledku relativně nízké ceny kovů a zastaralého zákonodárství byly jejich pokusy dobývat zbytky již dříve těžených rud vesměs neúspěšné. Pro otvírku těžbou dosud nedotčených částí ložisek se nedostávalo finančních prostředků a k neúspěchu přispívala i nízký stupeň geologických znalostí o hlouběji uložených partií ložisek. Jedině u Zlatých Hor se v letech 1653 až 1793 podařilo získat 163,8 kg zlata, na dole však vznikly ohromné finanční ztráty.

    Po vydání Horního zákona v r. 1854 se vynořila celá řada důlních podnikatelů, kteří zaměřili svoje úsilí na rychlé dosažení důlních propůjček (práva dobývat) a dosáhnout zisku jejich prodejem. Práce proto měly charakter nepříliš dobře odborně vedených povrchových prací a obnovy starých děl, obecně vesměs odsouzených předem k zániku. Sledovány byly často i zcela sterilní křemenné žíly apod. V té době se však poměrně silně rozvinula těžba jiných surovin potřebných pro rozvoj průmyslové výroby. Šlo především o těžbu štípatelných  břidlic zejména pro pokrývačské účely, pyritu pro výrobu kyseliny sírové (Zlaté Hory), barytu (Horní Benešov), vápence a také těžbu kamene, cihlářských hlin apod.

    Autor článku Ing. Jaromír Novák na základě výsledků provedeného báňsko-historického výzkumu dospěl k závěru, že v Jeseníkách bylo vytěženo (mimo ryžoviště) celkem takřka 9 000 kg zlata, z toho před rokem 1200 více než 7 500 kg, nejvíce pak v Andělskohorském  revíru  - celkem 6 300 kg, z toho 6000 kg před rokem 1200. Stříbra bylo vytěženo cca 35 500 kg, z toho před rokem 1200 cca 13 500 kg, nejvíce pak v období od poloviny 13. století do 15. století  - 20 000 kg. V revíru Nová Ves Suchá Rudná to bylo celkem více než 11 000 kg a v revíru Janovice – Ruda takřka 4 000 kg stříbra.

    (Pozn. zpracovatele článku: Text se zabývá pouze těžbou zlata a stříbra, historie těžby železných rud a ostatních surovin byla zpracována v rámci jiných úkolů.)

    Výpis ze stejnojmenného článku autora Ing. Jaromíra Nováka, Sborník GPO – 31. říjen 1986

    Zpracoval: M. Marek

    Rýmařovsko