Matoucí osada Valšovský Důl

    Druhá výprava za technickými památkami Rýmařovska povede do Valšovského Dolu, známého dříve jako Valšovský Žleb. Nevelká osada vyniká hned několika zvláštnostmi. Z hlediska historie je to především její „mlhavá" existence, související s tím, jak se lokalita v minulých stoletích střídavě objevovala na mapách a zase mizela, neboť pustla a byla znovu osídlována. Díky tomu mátla historiky, kteří ji nejednou ztotožnili s poměrně vzdáleným Valšovem (tomu jsme se věnovali minule) nebo s rovněž zpustlou osadou Waszow nedaleko Kněžpole.


    F365-Valšovský Důl,_Dl_02Druhá zvláštnost této lokality souvisí s minulostí poměrně nedávnou. Při reorganizaci správních celků na počátku tisíciletí došlo k jejímu rozdělení na dvě části spadající k různým krajům, na severnější a menší Valšův Důl, přináležející ke kraji Moravskoslezskému, a jižnější, větší Valšovský Důl, spadající již do kraje Olomouckého. Valšův Důl se stal místní částí Jiříkova, Valšovský Důl je jednou z ulic Dlouhé Loučky.
    Paradox, který přineslo dělení na kraje, však nepřitahuje tolik pozornosti, působí leda mírný zmatek motoristům, kteří překračují krajskou hranici, aniž by prakticky opustili roztroušenou zástavbu. Mnohem více pozornosti vzbudila nedávná oprava zdejší komunikace II/449, důležité spojnice Rýmařova a Hané. Díky rozsáhlé rekonstrukci za více než 70 milionů Kč, spolufinancované EU, se tvář osady podél silnice markantně změnila. Jedním z argumentů pro tak velký zásah bylo vedle zvýšení bezpečnosti intenzivního silničního provozu také úsilí o zlepšení dostupnosti této rekreační oblasti. Valšovský Důl je totiž důležitou křižovatkou turistických cest na Sovinec a na Rešovské vodopády a svou polohou v romantickém údolí na soutoku Oslavy a Huntavy má sám o sobě velké kouzlo.
    Podobně jako zmiňovaný Valšov nemá ani Valšovský Důl dominantní sakrální stavbu - kostel či kapli. I v minulosti se tu vyskytovaly pouze drobné církevní památky. To svědčí o tom, že osada vždy bývala velmi malá a nepočetně obydlená, mnohdy jen rázu samoty, a přimknutá k jinému sídlišti, k Dlouhé Loučce nebo k Sovinci. První záznam o její existenci pochází již z roku 1264, kdy se v listině biskupa Bruna uvádí spolu s osadami Býkovice a Jiříkovice také Volšov (Olšov - dle řeky Olšavy, nynější Oslavy). V roce 1492 se Walssow uvádí jako součást sovineckého panství. Na počátku 16. století však zanikl, čeští osadníci odešli na Zábřežsko a teprve v roce 1771 se znovu objevuje zmínka o samotě Walschendorf. Další varianty názvu: 1771 Walschendorfium, 1779 Walschengrund, 1798 Walschendorfer Grund při Horní Dlouhé Loučce, 1893 Wälschgrund, 1906 Walchendorfer Grund při Sovinci, 1924-45 Eulenburger Wälschgrund, po roce 1945 Valšovský Důl a Valšovský Žleb. Název se odráží taktéž v místních názvech tratí a neosídlených lokalit, např. údolí Walschendorferthal (1609) či louka na Walssowie (1574).
    Jak už bylo řečeno, Valšovský Důl zcela postrádá kostel či kapli. Architektonickou památku přesto nabízí, podobně jako ve Valšově je však rázu průmyslového. O historii zdejší papírny a také o drobných sakrálních stavbách Valšovského Dolu pojednává článek Jána Kadlece Kříže pod křídly sovy. Drobné památky Valšovského Dolu, který se svolením autora celý citujeme:
    „Na začátku dlouhého údolí, vedoucího z Dlouhé Loučky do Rýmařova, stojí nad soutokem řek skupina domů a starých továrních objektů. Budovy tvoří osadu, rozdělenou nyní hranicí okresu a kraje na dvě části. Jméno Valšovský Žleb, nebo také Valšovský Důl, pochází od původní středověké vesnice Valšov, která se zde připomíná od roku 1320 do roku 1545, kdy je již zmiňována jako pustá ves. Ještě v roce 1511 je jmenován valšovský fojt Martin. V 16. století je v kupních smlouvách zmíněn pstruhový potok ve Valšově, louka na dole Valšovském a pila ve Valšově.
    Vesnice v údolí byla založena u staré spojovací stezky z Rýmařova přes Rešov do Olomouce. Stará středověká cesta je dodnes zachovaná v úseku několika kilometrů v hlubokém zářezu ve skále směrem k Rešovu. V okolí bylo několik dalších osad, které v minulosti zanikly. Na začátku údolí to byla vesnice Tašnov, nad ní v lese směrem k Sovinci stará vesnice Bradlov a v údolí pod Těchanovem osada Čechov. Všechny zanikly již ve středověku z nám neznámých důvodů. Mohly to být války, morové epidemie, ale také špatná poloha, nevyhovující pro obživu osadníků.
    V blízkých horách Nízkého Jeseníku byly doly na stříbro a železnou rudu. Ruda se zpracovávala ve valšovských hamrech a hutích. Je zde připomínána stříbrná huť pod Špicberkem, což je dnes vrch Ostrý, a v roce 1582 hamr s hutí dýmačkou a drátovnou. Voda poháněla také mlýn a olejárnu. Významné průmyslové podniky v blízkosti hradu Sovince sloužily jako důležitá hospodářská základna panství.
    V roce 1689 je uváděno, že jsou ve Valšovském Dole spálena těla nebožtíků podezřelých z vampýrismu. Lidé, kteří byli takto obviněni, byli po smrti spáleni, jejich těla byla probodena špičatým kůlem nebo jim byla dodatečně odseknuta hlava. Mělo se tím zabránit tomu, aby škodili živým tím, že jim budou v noci sát krev.
    Na začátku 17. století z bývalého hamru vzniká ruční papírna, která využívá vodní náhony k pohonu stoupy na drcení starých hadrů, jež byly hlavní surovinou k výrobě papíru. První doložený filigrán sovinecké papírny pochází z roku 1612, o šest let později je připomínán papírník Jakub Hönigschmied. Poté se majitelem papírny stává jeho syn Martin s manželkou Evou v roce 1645. Když Martin v roce 1675 umírá, bere si vdova Eva ve věku 55 let mladého papírenského tovaryše Jakuba Weisse z bavorského Landsbergu. Po její smrti v roce 1680 se Jakub Weiss stává jediným majitelem papírny a zakládá papírnický rod Weissů, který zde funguje jako rodová papírna po dobu 243 let.
    Jeho potomek Ignác Weiss buduje v 19. století moderní podnik, ve kterém od roku 1838 pracuje první papírenský stroj na Moravě. V polovině 19. století v údolí vzniká komplex továren na vodní pohon, později i s parními stroji. V údolí Huntavy se v roce 1903 staví náhon na vodní kolo o průměru 12 metrů, jež je největší na Moravě. Kvalitní papír z Weissovy továrny se odtud vyvážel do Ameriky, Ruska i na Balkán. Vyhledávaný byl hlavně jemný cigaretový papír. Budovy papírny doplňovaly v první polovině 20. století další podniky, jako parketárna, pila, mlýn a známý byl rovněž zdejší lom na stavební kámen. Papírníci své řemeslo považovali za umění a při návštěvě se zdravili pozdravem „Ve jménu umění". Znakem, který sloužil k rozlišení výrobků, byl filigrán, nebo také průsvitka. Byla to značka vyrobená z tenkého drátku a umístěná na síto, jímž se čerpal papír. Po uschnutí byl papír na místě znaku tenčí a průsvitnější.
    Tovární objekty a domy doplňovaly zahrady, skleníky, osada měla vlastní okrasný park s fontánou a dům se zvonicí. Objekty továren doplňovaly sluneční hodiny na stěně s malířskou výzdobou, plastiky koní na budově stájí a plastika Panny Marie s Ježíškem na vile.
    K drobným památkám Valšovského Dolu patřila také zděná kaplička z 19. století s oltářem sloužícím na procesí Božího těla. Strop kaple byl vymalován modrou barvou se stříbrnými hvězdami. Dnes je z ní bohužel garáž pro auto. Nedaleko odtud, na křižovatce, stával ještě na začátku 70. let dvacátého století dřevěný kříž s ukřižováním Krista na plechu. Významnou památkou býval také pěkný kamenný kříž s ukřižovaným Kristem před vjezdem do papírny. Všechny památky bohužel zmizely po vystěhování obyvatel německé národnosti necitlivostí nových obyvatel.
    Údolí bývalo místem práce po staletí, od konce 19. století i místem zábavy. Byly zde výletní hostince s tanečním sálem a kuželnou, jejich tradici převzala dnes malá hospůdka v budově bývalé papírny.
    Dnes je přes osadu vybudován nový silniční průtah s novými mosty. Místo nad soutokem řek Huntavy a Oslavy je významným východiskem k výletům do přírody na Rešovské vodopády a na hrad Sovinec. Celé okolí je součástí Sovineckého přírodního parku, který je oázou klidu a odpočinku. Zapomenuté příběhy ze Sovineckého panství jsou ukryty na starých listinách, vyrobených zdejšími mistry papírníky, kteří byli skvělí umělci a také hospodáři. Zamysleme se nad naším hospodařením, když budeme hledat zdejší památky."


    Použitá literatura: KADLEC, Ján. Kříže pod křídly sovy. Drobné památky Valšovského Dolu. Zelení a doba 6/2007; NOVÁK, Jaromír - KAREL Jiří. Zpráva o archeologicko-historickém výzkumu počátků města Rýmařova a okolí 1969-1975, Krnov 1977; PINKAVA, Viktor. Unčovský a Rýmařovský okres, Brno 1922; TUREK, Adolf. Místopisný rejstřík obcí Severomoravského kraje. Díl II. M-Ž, Opava 1974.

    Kadlec, Ján;  ZN : Matoucí osada Valšovský Důl, Rýmařovský horizont 7/2008, SVČ Rýmařov

    Rýmařovsko