Ondřejovská kaple a hrad Strálek

    Ondřejovská kaple a hrad Strálek

    V dalším pokračování seriálu o méně známých historických památkách Rýmařovska, v němž jsme dosud zmapovali především církevní stavby Hornoměstska a Tvrdkovska, přiblížili si historii kostelů v Albrechticích u Rýmařova, Ryžovišti a Lomnici, a také projevy kultu Jana Nepomuckého a Panny Marie v našem regionu, tentokrát zamíříme do Ondřejova - do obce, která pro Rýmařovany představuje počátek důležité dopravní tepny, spojující naše město s Dlouhou Loučkou a celou Hanou, a zároveň vstupní bránu do romantické krajiny Stráleckého údolí, obklopeného prudce svažitými kopci s četnými skalisky a hlubokými lesy. Historickou dominantu tohoto území představuje zřícenina hradu Strálku, k církevním památkám kraje přispívá Ondřejov především malou, teprve stoletou kaplí zasvěcenou sv. Anně.

    První dochovaná písemná zmínka o Ondřejovu, resp. Andressdorffu (postupně také jako Dorf Enderssdorff, Andersdorff, Andrsdorf, Ondržegow, Andrzegov, Anderstorff, Andersdorfium či Andersdorf), se objevuje v listině z roku 1398, kterou markrabě Jošt zastavuje „zboží rabštejnské", tedy hrad Rabštějn, Rýmařov a celou řadu okolních osad včetně Ondřejova, Pročkovi z Vildenberku a Bouzova. Obec však byla pravděpodobně založena mnohem dříve, podle některých historiků současně s Rýmařovem, tedy někdy v 70. letech 13. století. S pouhý kilometr vzdáleným Rýmařovem Ondřejov sdílel všechny dějinné eskapády - období první německé kolonizace, rozkvětu i úpadku pod nájezdy drancujících útočníků. Jednu z nejhlubších ran zasadily osadě a v podstatě celé oblasti česko-uherské války v 70. a 80. letech 15. století, zvláště tažení uherského vojska od Olomouce směrem na Opavsko a Nisko roku 1474. Ondřejov, jedna z řady spálených a vylidněných vesnic, zůstal pustý až do poloviny 16. století, kdy byl osídlen znovu (opět téměř bez výjimky německým obyvatelstvem), jak o tom svědčí listiny z roku 1555 a 1586 a také dobové soupisy obyvatel.
    Další katastrofu Ondřejovu i celému regionu přinesla třicetiletá válka v 1. polovině 17. století a s ní průtahy dánských a hlavně švédských vojsk. Za rabujícími vojáky zůstávaly pusté usedlosti a o celou třetinu nižší počet obyvatelstva, navíc silně zchudlého. Následuje období morových epidemií, ale také nové kolonizace, opět především z německy mluvících oblastí.
    Ondřejov zpočátku patřil k osadám s pouhými několika desítkami obyvatel. Na konci 16. století zde žilo asi 30 lidí, o sto let později 25. Přestože morové epidemie a války dosahující svými následky až do Nízkého Jeseníku probíhaly i v následujících staletích, počet obyvatel postupně rostl, takže na konci 18. století je zde usazeno již přes 250 obyvatel, o čtyřicet let později je tento počet takřka dvojnásobný a v polovině 19. století (1854) dosahuje čísla 556. V rozmezí od čtyř do pěti set Ondřejovských se počet pohybuje až do konce druhé světové války, v roce 1945 dosahuje úctyhodných 578. Poté se Andersdorf mění na Ondřejov, nastává odsun a nové osidlování, tentokrát převážně českými obyvateli, počet usedlíků oproti předchozím letům rapidně klesá na pouhých sto až dvě stě, dnes se pohybuje kolem 150. Roku 1964 ztrácí obec samostatnost a stává se místní částí Rýmařova.
    Obyvatelé Ondřejova se v minulosti živili zejména zemědělstvím (pěstováním méně náročných plodin, jako je žito, oves, ječmen, cibule, mrkev, zelí, později brambory), pěstováním a zpracováním lnu (domácím tkalcovstvím) a také těžbou nerostného bohatství. Dosud je jižně nedaleko Ondřejova možné najít břidlicovou haldu coby doklad zdejší těžební činnosti.
    Ondřejov je obec zajímavá přinejmenším terénem, na němž se rozkládá - leží ve vrcholové části prudkého stoupání, ve výšce nad 600 m n. m., na terasách obou břehů podél říčky Oslavy a paralelní silnice, vedoucí z Valšovského Dolu do Rýmařova. Co do historických památek toho na první pohled mnoho nenabízí. Pomineme-li nedatovaný dřevěný kříž, stojící poblíž památníku obětí 1. světové války, je přesto možné najít zde dvě významné stavby, které rozhodně stojí za navštívení.
    První, mladší z nich je kaple sv. Anny, umístěná v centrální části obce, na malé plošině ve stráni po levé straně silnice (ve směru od Rýmařova). Byla vybudována na místě původní dřevěné zvonice. Vzhledem k tomu, že Ondřejov dlouho neměl vlastní chrám, navštěvovali zdejší věřící kostel archanděla Michaela či kapli V Lipkách v Rýmařově. Teprve v roce 1900 si Ondřejovští vystavěli vlastní jednoduchou kapli.
    Pozornost si zaslouží především dřevěný vyřezávaný oltář, v jehož horní části je plasticky znázorněn symbol ze znaku obce - trojice jetelových trojlístků, představující v křesťanské symbolice sv. Trojici. Jetelový trojlist coby atribut sv. Patrika také poukazuje k očistě od pohanství (podle legendy vyhnal sv. Patrik ze země jedovaté hady a další zvířata). Nad ozdobnou římsou oltáře vyniká původní oltářní obraz sv. Anny neznámého autora. Ve věži kostela je zavěšen zvon z roku 1908.
    Ondřejovská kaplička patří k těm šťastnějším svatyním Rýmařovska, které jsou dosud využívány. Každoročně v létě zde probíhá svatoanenská pouť, na kterou se sjíždějí lidé z širokého okolí, včetně původních německých obyvatel. Ještě poměrně nedávno, za působení ThDr. Františka Vaňáka se v kapli dokonce křtilo. Loni oslavila obec Ondřejov 105. výročí založení kaple.
    Přibližně kilometr jihozápadně od Ondřejova leží pozůstatky druhé zdejší zajímavosti, mnohem starší a rozsáhlejší, dnes však bohužel již téměř nerozpoznatelné. Existenci někdejšího hradu Strálku, stojícího na skalnatém ostrohu Zámeckého vrchu, dokládají jen rozvaliny kamenných zdí. Hrad leží v území s velkým počtem důlních děl, svědčících o zdejší intenzivní těžbě železných, olověných a stříbrných rud během 13. až 19. století. Stráleckým údolím, které leží na západ od hradu, procházela v minulosti zřejmě tzv. Královská stezka (Königsteig), spojnice mezi Rýmařovem a Dlouhou Loučkou.
    Hrad Strálek (jinde též Štrálek, Stralek, Straleck, Stralecke, Strahlegg, Strolek, Stránek či mylně Pustý zámek) byl založen kolem roku 1280. Jeho název se poprvé objevuje na pečeti z roku 1282, v přídomku jeho pravděpodobného zakladatele Beneše ze Štítiny, pocházejícího z rodu Kravařů. Přídomek ze Strálku posléze užívali i Benešovi potomci a jejich příbuzní, a to i v době, kdy Strálek rodu již nepatřil; už v polovině 14. století byl totiž postoupen rodu Valečovských. Bratři Ješek, Zdeněk a Vojslav Valečovští krátce nato, kolem roku 1352, hrad prodávají za 300 kop pražských grošů císaři Karlu IV. a jeho bratru Janu Jindřichovi, markraběti moravskému, čímž se hrad stal součástí rabštejnského panství.
    Historie hradu Strálku nebyla příliš slavná a netrvala dlouho. Poměrně brzy, již kolem roku 1320, byl za neznámých okolností dobyt a zčásti vypálen (snad při tažení biskupa Konrada proti nepřátelům diecéze a Jana Lucemburského) a ve druhé polovině 14. století zcela opuštěn. Od roku 1398 byl hrad již trvale pouze zástavním a později dědičným majetkem a coby neobydlený přecházel do majetku několika šlechticů, především Ederů a Hoffmannů. Poté došlo k úpravě katastrálních hranic a nejpozději od roku 1706 patří hrad Strálek řádu německých rytířů, majitelům sovineckého panství. O naprostém úpadku této pevnosti, patrně jedné z nejstarších v našem kraji, svědčí záznamy o tom, že kamení ze stráleckých ruin řád věnoval rýmařovským měšťanům na opravy domů zničených požárem roku 1765. Díky tomu se do dnešních dnů zachovala jen torza hradních základů.
    O pevnostním, tj. strážním, charakteru hradu Strálku svědčí podle archeologických výzkumů ze 70. a 80. let 20. století minimální zastoupení pracovních nástrojů mezi nalezenými kovovými předměty. Ty byly vesměs rázu vojenského nebo užitného (kování, zámky, součásti koňských postrojů apod.). Mezi nálezy jsou kromě těchto předmětů také fragmenty keramických nádob, zlomek srpu, svícen či gotický klíč s ondřejským křížem v hlavici, který je nyní vystaven v rámci expozice Sága moravských Přemyslovců v Brně.
    Ačkoliv dokladů o jeho skutečné podobě je velmi málo, jsou archeologové schopni přibližně rekonstruovat, jak v dobách svého krátkého vrcholu hrad vypadal. Podle zprávy, kterou vytvořil Mgr. Jiří Karel, byl Strálek poměrně velkým dvoudílným hradem, obklopeným složitým systémem opevnění - několika masivními hlinitými valy, šíjovými příkopy a hradbami. V jádru pevnosti byl kamenný palác a nádvoří s lehkými stavbami ze dřeva a mazanice na kamenné podezdívce a čtvercovou vodní jímkou. Sonda vyvrátila dřívější předpoklad, že v severozápadním ukončení hradby stála věž, naopak je možné, že zde stál další, menší palác. Rozlehlý hradní komplex vykazuje stopy po poměrně brzkém poškození a je rovněž možné, že nebyl nikdy úplně dostavěn a v celistvosti využíván (např. předhradí).
    Krátkou a neslavnou historii hradu Strálku svým způsobem vynahrazuje lidská představivost, která ruiny hradu obdařila nejednou pověstí. Jedna z nich vypráví o zjevení mladé dívky, která se měla objevovat při západu slunce na hradních troskách. „Zjevení procházelo kameny i kmeny stromů, jako by všechna matérie najednou ztratila neprostupnost. Mizelo v obláčcích jemného dýmu, aby se zase po chvíli zhmotnilo do viditelné podoby, v níž přistoupilo k člověku. K lidským očím se naklonila nádherná dívčí tvář, z níž vanula vůně neznáma a vzdálených světů. Ústa, aniž by se pohnula, vyprávěla o věčném prokletí těch, kdo nepoznali smysl svého života. Poté se přízrak rozplynul, ozvěna hlasu se ztratila ve větvích stromů a člověk pochopil, že i na zemi jsou místa, v nichž se protínají dráhy vícero světů. A právě na těchto místech vstupují přízraky lidem do duší, aby člověku připomenuly, že nežije jen jednou. Těžko říci, co se opravdu přihodilo lidem, kteří přicházeli ke stráleckým rozvalinám, ale mnozí vypovídali, že právě zde při západu slunce zaslechli to, co od nich vlastní osud požaduje," píše v Putování po tajemných místech Nízkého Jeseníku Irena Šindlářová. Nu, možná je i tato zkazka důvodem, proč navštívit Ondřejov a jeho nejbližší okolí.

    Použitá literatura: Šindlářová, Irena: Historie a současnost obce Ondřejova, Rýmařov 2000; Goš, Vladimír - Karel, Jiří: Hrad Strálek u Rýmařova, Střední Morava 8/99, Olomouc 1999; Karel, Jiří: Hrad Strálek (Nálezová zpráva z let 1975 - 1989), Městské muzeum Rýmařov, 1998; Pinkava, Viktor: Místopis Moravy. Unčovský a Rýmařovský okres, Brno 1922.

    Přikrylová, Zdenka: Ondřejovská kaple a hrad Strálek, Rýmařovský horizont 17/2006, SVČ Rýmařov

    Rýmařovsko