Galerie Marie Kodovské

    Galerie Marie Kodovské sídlí v domě, ve kterém v letech 1946 až 1992 žila a tvořila významná art brut malířka a básnířka MARIE KODOVSKÁ (1912-1992).

    Výtvarné dílo malířky a básnířky Marie Kodovské (1912 – 1992) se v současném uměleckohistorickém bádání řadí ke skupině výtvarných prací tzv. art brut (umění v původním, surovém, syrovém stavu), nebylo tomu tak však od prvopočátku. Tím, že Kodovská patřila k tehdejší dělnické pracující třídě, a ve svém volném čase se věnovala psaní básní a později malování obrázků, představovala tzv. „prostého umělce z lidu“, jejichž díla se souhrnně označovala za naivní.

    Naivismus byl socialistickým režimem zvláště podporován a propagován, jelikož měl svojí formou a často i obsahem blízko k lidovému umění. Díla Kodovská tedy byla prezentována zejména na kolektivních výstavách naivního umění po celá sedmdesátá a částečně i osmdesátá léta minulého století, a to jak v tehdejším Československu (např. Rýmařov, Sovinec, Praha, Olomouc, Brno, Cheb, Litoměřice aj.) tak v mnoha (nejen) evropských zemích (např. Madrid, Bilbau, Drážďany, Berlín, Desava, Tokio, Paříž, Opole aj.).

    Mezi vystavenými díly svými úchvatnými a nesmírně osobitými kompozicemi zvláště vynikala, čehož si všimla teoretička umění, kreslířka a básnířka Alena Nádvorníková, která se především po revoluci zasadila o seznámení české společnosti s evropskou art brut tvorbou a zařazení českých nepoučených solitérů do této skupiny na základě pečlivého zkoumání.

    Na Kodovskou se nedívala jako na naivistu, čerpajícího z okolní reality, nýbrž na člověka, jehož odžitá a stále prožívaná životní dramata jej v pozdějším věku dohnala k tvůrčí činnosti, aby mohl „vystoupit z těchto osobních pekel“ (A. Nádvorníková). Zdrojem art brut tvůrců nebyla žitá skutečnost, nýbrž hloubky lidských citů, prožívání, snů a fantazie. Nádvorníková tak zhodnotila základní podstatu výtvarného umění Kodovské.

    Od této podstaty – životního traumatu jako zřídla tvorby – se také odvíjí hlavní motivika umění Kodovské. Vedle florálních motivů (nejčastěji máků), motýlů, profilových tváří a rukou se na obrazech a v kresbách Kodovské objevuje motiv oka, který varíruje od formy hlavního motivu, dominujícího celému obrazu až po nenápadné, na způsob skryté kamery rafinovaně maskované oko. Příčinu puzení Kodovské k neustálému zobrazování očí bychom mohli hledat zasunutou hluboko v jejím podvědomí.

    Od dívčích let byla totiž středem pozornosti kvůli svému hendikepu – ochrnuté pravé ruce; manžel (pragmaticky přidělený její matkou z inzertní nabídky) Kodovskou dlouhou dobu hlídal, aby nemohla psát básně, které tedy schovávala a často ničila. V pozdějším věku (začala malovat jako dvaapadesátiletá, v roce 1964) svoji tvorbu vnímala jako jí dané privilegium, prostřednictvím něhož může lidstvu předat poselství o lepším světě a jeho kráse.

    Tvořila až obsedantně, a možná právě proto, aby uchlácholila neustávající dozor vyšší moci, aby zkrátka splnila svůj úkol. Výsledkem jsou stovky velkoformátových emailových maleb, akvarelů, perokreseb a koláží, stejně jako několik desítek svazků svázaných strojopisným listů s její poezií. Zatímco poezií se vypisovala ze svého nešťastného a nelehkého života, obrazy vytvářela nový lepší a krásný svět, kterým se ve svém domečku na Mlýnské ulici v Rýmařově obklopovala a kterým velice často obdarovávala svou rodinu, přátele a návštěvníky. Všemi výše jmenovanými znaky lze výtvarné dílo Marie Kodovské plným právem zařadit do kontextu evropského art brut.

    Kontaktní informace

    Telefon: + 420 733 429 438

    E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

    Adresa

    Galerie Marie Kodovské

    Mlýnská ulice 21

    795 01 Rýmařov

    Rýmařovsko