Přírodní památka Uhlířský vrch

    Lipová alej na Uhlířském vrchu - F83Vyhaslá smíšená sopka (671,7 m n. m.) na jihozápadním okraji města Bruntálu.

    Uhlířský vrch je poutním místem. Na jeho vrcholu byl vystavěn kostel Panny Marie Pomocné, ke kterému vede čtyřřadá alej 337 lip. V roce 2007 byla vysvěcena rekonstrulovaná křížová cesta vedoucí alejí ke kostelu.

    Naučná stezka na zeleně značené turistické cestě umožní prohlídku zajímavých částí. V blízkosti vede cyklostezka z Bruntálu do Valšova.

    Viz také:  Přirozené vyhlídky - Uhlířský vrchKřížové cesty - Uhlířský vrch

    Katastrální území: Bruntál-město
    Nadmořská výška: 604-670 m
    Výměra: 3,70 ha
    Vyhlášeno: 1966
    Těsně pod vrcholem kopce byly v druhé polovině 19. století založeny lomy na tufy, které během století splynuly v rozsáhlý odkryv. Přírodní památka zahrnuje nejbližší okolí odkryvu.


    Geologie
    Uhlířský vrch (671,7 m n. m.) je pozůstatkem denudačními procesy značně zhlazeného stratovulkánu (smíšené sopky). Průzkumem byly zjištěny neUhlířský vrch - F85jméně dvě fáze explozivní a efuzivní (výlevné) činnosti sopky. Na povrchu terénu jsou odkryty pouze produkty mladší fáze. Čedičové horniny v temenní oblasti vrchu jsou nejspíše lávovou a zčásti i žilnou výplní střední nebo spodní části kráteru, který byl obklopen prstencovitým valem vulkanoklastik. Během erupce se vytvořilo lávové jezero, které se po protržení obvodového valu začalo vylévat směrem k východu. Petrograficky lze čedičové horniny Uhlířského vrchu zařadit jako nefelinický bazanit, přecházející do alkalického olivinického čediče popř. olivinického nefelinitu.
    Vulkanoklastika zůstala dodnes zachována jen ve dvou reliktech na severozápadním a jižním úbočí vrchu. Rozsáhlá těžba se omezila pouze do oblasti jižního reliktu. Lomové stěny s celkovou výškou kolem 30 m umožňují studium stavby vulkanoklastických uloženin - tufů téměř v celé zachované mocnosti. Jejich styk s podložními kulmskými horninami flyšového charakteru, svrchnokarbonskými břidlicemi a drobami hornobenešovského souvrství, byl odkryt v základně jihozápadní části lomu. Ve zdejším vulkanoklastickém materiálu výrazně převládají lapilli o velikosti 0,2 až 3 cm, popř. strusky a malé bomby (3 až 10 cm). Vzácně byly zjištěny bomby a bloky o rozměrech přes jeden metr. Nedostatek jemnějších částic působí jen velmi slabou soudržnost horniny. PLáva s úlomky hornin - F84odle materiálového původu lze rozlišit částice autigenní (sklovité, horninové a krystalové) a alotigenní - ty jsou tvořeny úlomky slabě kontaktně metamorfovaných kulmských hornin. Ty také mnohde tvoří uzavřeniny (xenolity) v jádrech sopečných bomb. Na základě centroklinální orientace větších částic je možno usuzovat, že oba relikty vulkanoklastik pocházejí z vnitřní části nasypaného valu. Aktivita sopky spadá do období spodního pleistocénu, radiometricky bylo stáří čedičové horniny určeno zhruba na 1,9 miliónu let.

    Květena
    Ačkoliv je hlavním motivem ochrany zachování profilu třetihorní sopky, je lokalita zajímavá také z botanického hlediska, protože bývalým lomem obnažené čedičové tufy a strusky na jižně orientovaném svahu vytvářejí výjimečně teplý biotop. Opuštěná stěna lomu, jeho horní okraj a ploché lomové dno poskytují útočiště řadě teplomilných druhů rostlin, které jinde v Nízkém Jeseníku nerostou nebo jsou jen velmi vzácně. Patří k nim např. populace celostátně ohroženého bělolistu rolního (Logfia arvensis) v otevřených porostech na dně lomu. Na horní hraně lomu roste omezená populace devaterníku velkokvětého tmavého (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum) a další teplomilné druhy, např. tařice kališní (Alyssum alyssoides), pomněnka drobnokvětá (Myosotis stricta), mochna jarní (Potenrilla tabernaemontani), jahodník trávnice (Fragaria viridis), zběhovec lesní (Ajuga genevensis) aj. Celý lom, jeho dno i stěny však postupně zarůstají břízami, jívami a modřínem. Populace heliofilních a subtermofilních druhů slábnou a ustupují. Nejmarkantněji se zastínění projevilo ústupem bělolistu, který ještě kolem roku 1970 vytvářel na dně lomu souvislý porost.

    Zvířena
    Na slunném jižním svahu žije v křovinatém porostu vzácná teplomilná štíhlonožka Calobatella longiceps (řád Diptera, čeleď Micropezidae). Uhlířský vrch je její jedinou lokalitou na Severní Moravě a ve Slezsku.

    Zdroj: Obecně přístupné informace Agentury ochrany přírody

     

    Rýmařovsko