Národní přírodní rezervace Praděd

    Z Břidličné hory k PraděduZaujímá nejvyšší polohy Hrubého Jeseníku na centrální kře Pradědu.
    Katastrální území: Malá Morávka, Karlov pod Pradědem, Železná pod Pradědem (okres Bruntál), Rejhotice, Kouty nad Desnou (okres Šumperk), Domašov u Jeseníku (okres Jeseník)
    Nadmořská výška: 820-1491,3 m
    Výměra: 2 031,40 ha
    Vyhlášeno: 1990
    Vznikla sloučením dříve vyhlášených chráněných území Vrchol Pradědu , Divoký důl, Velká kotlina, Malá kotlina, Petrovy kameny a Bílá Opava.

    Soubor významných geomorfologVelká kotlina v létěických jevů a horských ekosystémů v nejvyšších částech Hrubého Jeseníku, lokalita středoevropského významu. Přirozené bezlesí nad horní hranicí lesa, které má charakter vrcholových skal, alpinských holí a pramenišť, doplňují primárně bezlesá místa lavinových drah v karech. Nižší části pokrývají lesní porosty: klimaxové smrčiny a horské smíšené lesy, zčásti pralesovitého charakteru. Spektrum stanovišť doplňují drobná rozvodnicová vrchoviště. Jedno z nejbohatších nalezišť horské flóry a fauny v České republice s výskytem řady reliktů a několika endemických taxonů.

    Geologie

    Na budování geologické stavby se podílejí krystalické horniny desenské klenby a jejího obalu (migmatity, ruly, svory, kvarcity, hlavně fylity, v Ledovcový kar Velké kotlinybřidlicích křemenné vložky). Území bylo modelováno v glaciálu a postglaciálu. Horský ledovec vymodeloval kar Velké kotliny a karoid Malé kotliny, periglaciálními pochody byla vypreparována izolovaná skaliska. Unikátním jevem je periglacíální skalní ledovec na Suti. Eluvia na hřbetech a plošinách holoroviny mají charakter mělkých skeletových zvětralin a přecházejí na svazích do deluviálních sedimentů, tvořených svahovými sutěmi. Plošiny holoroviny hlavního hřbetu často prudce spadají do hluboce zaříznutých údolí. Na území rezervace se vyvinulo široké spektrum půdních typů. Na Vysoké holi a v prostoru Petrových kamenů se nacházejí polygonální a girlandové půdy (litozemě s rankery a nevyvinutými podzoly až kryptopodzoly). Ve smrčině a jeřábové smrčině je převažujícím půdním typem humusový a kambický podzol, místy se znaky oglejení. V trvale zamokřených polohách kolem potoků a v prameništích se vytvořily v menší míře vrchovištní organozemě (glejová) až organozemní (kambické) gleje. Zrnitostně převažují půdy písčitohlinité, s vysokým podílem skeletu.

    Květena
    Jedna z nejbohatších lokalit cévnatých rostlin v České republice. Jen ve Velké kotlině, která je součástí rezervace, roste v současnosti asi 480 druhů, z nich je 117 ohrožených. Rezervace je domovem čtyř endemických taxonů. Violka žlutá sudetskáV nejvyšších polohách převládají přirozené smilkové a metličkové porosty, řazené do svazu Nardo-Caricion rigidae, s ostřicí tuhou (Carex bigelowii), kostřavou nízkou (Festuca supina), jestřábníkem alpským (Hieracium alpinum), metličkou křivolakou (Avenella flexuosa) a bikou sudetskou (Luzula sudetica). Na chráněnějších místech tyto porosty přecházejí v trávníky svazu Calamagrostion villosae s dominantní třtinou chloupkatou (Calamagrostis villosa), s borůvkou černou (Vaccinium myrtillus), silenkou nadmutou (Oberna behen) a celíkem zlatobýlem alpínským (Solidago virgaurea subsp. alpestris). Vzácně se zde vyskytuje ovsíř dvouřízný (Helictotrichon planiculme). Zřejmě polopřirozený charakter mají některé porosty, řazené do svazu Nardion, v nichž se vyskytuje smilka tuhá (Nardus stricta), violka žlutá sudetská (Viola lutea subsp. sudetica), kokrhel sličný(Rhinanthus pulcher), Iněnka alpská (Thesium alpinum), chlupáček oranžový (Pilosella aurantiaca), hvozdík pyšný alpínský (Dianthus superbus subsp. alpestris) a zvonek vousatý (Campanula barbata). Ještě před nedávném byly na některých Oměj šalamounekmístech hřbetu bohaté porosty sasanky narcisokvěté (Anemonastrum narcissiflorum), dnes se tento druh v rezervaci vyskytuje jen ojediněle. Ve štěrbinách vrcholových skalek a na větrem ovlivňovaných deflačních plošinách najdeme porosty svazu Juncion trifidi. Pro ně je charakteristická sítina trojklanná (Juncus trifidus), brusinka obecná (Rhodococcum vitisidaea), vranec jedlový (Huperzia selago) a četné lišejníky, mj. pukléřka islandská (Cetraria islandica). Na vrcholových skalách (Petrovy kameny, Tabulové skály) roste i řeřišnice rýtolistá (Cardamine resedi folia), rozchodnlk horský (Sedum alpestre), vrba bylinná (Salix herbacea), rozchodnice růžová (Rhodiola rosea), na Petrových kamenech i endemity zvonek český jesenický (Campanula bohemica subsp. gelida) a lipnice jesenická (Poa riphaea). Zcela specifickou vegetační mozaiku najdeme v karech. Nejtypičtěji je vyvinuta ve Velké kotlině, která hostí další dva endemity: hvozdík kartouzek sudetský (Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus) a jitrocel černavý sudetský (Plantago atrata subsp. sudetica). Floristická skladba se vyznačuje prolínáním teplomilných a chladnomilných prvků. K těm prvním patří mj. černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), konvalinka vonná (Convallaria majalis), dobromysl obecná (Origanum vulgare), pupava bezlodyžná (Carlina acaulis), sasanka pryskyřníkovitá Úpolín evropský(Anemonoides ranunculoides) a další. Skalky ve Velké kotlině hostí vegetaci svazu Agrostion alpinae, kde najdeme mj. psineček alpský (Agrostis alpina), lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata), hvězdnici alpskou (Aster alpinus), rozchodnici růžovou (Rhodiola rosea), lipnici alpskou (Poa alpina), jestřábník huňatý (Hieracium villosum) a zvonek okrouhlolistý sudetský (Campanula rotundifolia subsp. sudetica). Na skalních plotnách v horní Části lavinové dráhy najdeme porosty s kopyšníkem tmavým (Hedysarum hedysaroides), mateřídouškou sudetskou (Thymus sudeticus), devaterníkem velkokvětým pravým (Heianthemum grandiflorum subsp. grandiflorum), suchopýrkem alpským (Trichophorum alpinum), ostřicí horskou (Carex montana) a ostřicí Buxbaumovou (C. buxbaumii). Na osluněných svazích jsou druhově bohaté vysokostébelné trávníky svazu Calamagrostion arundinaceae s třtinou rákosovitou (Calamagrostis arundinacea), prorostlíkem dlouholistým (Bupleurum longifolium), mázdřincem rakouským (Pleurospermum austriacum) a dalšími. V nižších částech lavinových drah vznikla mozaika křovin svazu Salicion silesiacae s vrbou slezskou (Salix silesiaca) a břízou karpatskou Náprstník červený(Betula carpatica), specifické porosty s keřovými javory kleny (Acer pseudoplatanus), v jejichž podrostu najdeme rybíz skalní (Ribes petraeum), měsíčnici vytrvalou (Lunaria rediviva), zvonek širolistý (Campanula latifolia), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a krtičník žláznatý (Scrophularia scopolii). Tyto křoviny místy nahrazují vysokobylinné porosty svazu Adenostylion a kapradinové nivy svazu Dryopterido-Athyrion. Jejich součástí je havez česnáčková (Adenostyles alliariae), mléčivec alpský (Cicerbita alpina), mázdřinec rakouský (Pleurospermum austriacum), hladýš andělikový (Laserpitium archangelica), šabřina tatarská (Conioselinum tataricum), papratka horská (Athyrium distentifolium), kapraď samec (Dryopteris filixmax) a další. Škarda sibiřská (Crepis sibirica), zde dosahuje západní hranice areálu. Zvláštností Malé kotliny je výskyt pupavy obecné dlouholisté (Carlina vulgaris subsp. stricta). K dalším význačným druhům patří huseník sudetský (Arabis sudetica), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), kropenáč vytrvalý (Swertia perennis) aj. Typickým stanovištěm v rezervaci jsou dále prameniště svazu Swertio-Anisothecion squarrosi. V nich najdeme řeřišnici hořkou (Cardamine amara), řeřišnici  luční (C. pratensis), Stračka vyvýšenámokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), česnek pažitku horský (Allium schoenoprasum subsp. alpinum), vrbovku ptačincolistou (Epilobium alsinifolium), blatouch bahenní (Caltha palustris), hořec jarní (Gentiana verna), vrbu hrotolistou (Salix hastata), lepnici alpskou (Bartsia alpina), vraneček brvitý (Selaginella selaginoides), místy tučnici obecnou (Pinguicula vulgaris), vzácně jednokvítek velekvětý (Moneses uniflora), toliji bahenní (Parnassia palustris) a ostřici pochvatou (Carex vaginata). Nivy vodních toků provází vegetace svazu Adenostylion s havezí česnáčkovou (Adenostyles alliariae), devětsilem bílým (Petasites albus) a mléčivcem alpským (Cicerbita alpina), občas i s omějem šalamounkem (Aconitum callibotryon) a stračkou vyvýšenou (Delphinium elatum). Pod Tabulovými skalami roste v obdobné vegetaci vzácná vrba laponská (Salix lapponum). Malá vrchovištní rašeliniště hostí vegetační mozaiku svazů Leuko-Scheuchzcrion palustris a Oxycocco-Empetrion hermaphrodiri. Zde najdeme Sedmikvítekklikvu bahenní (Oxycoccus palustris), uchu oboupohlavnou (Empetrum hermaphroditum), kyhanku sivolistou (Andromeda polifolia), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), ostřici chudokvětou (Carex pauciflora), ostřici mokřadní (C. limosa) a bradáček srdčitý (Listera cordata). Mimo území rezervace roste v podobné vegetaci matnice bahenní (Scheuchzeria palustris). Lesní vegetaci při horní hranici lesa tvoří rozvolněné papratkové smrčiny Athyrio alpestris-Piceetum s hojnou havezí česnáčkovou (Adenostyles alliariae) a papratkou horskou (Athyrium distentifolium) v podrostu. Smrk ztepilý (Picea abies) dominuje dřevinnému patru i v třtinových smrčinách Calamagrostio villosae-Piceetum, kde jej doplňuje jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). V podrostu těchto smrčin najdeme třtinu chloupkatou (Calamagrostis villosa), čípek objímavý (Streptopus amplexifolius) a sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), vzácně i hořec tečkovaný (Gentiana punctata). Malou plochu zaujímají i smrkové bučiny Calamagrostio villosae-Fagetum a klenové bučiny Aceri-Fagetum, v nichž se objevuje buk lesní (Fagus sylvatica) a javor klen (Acer pseudoplatanus). V dolní části rezervace nad Karlovou Studánkou přecházejí porosty smrčin v přípotoční olšinu Piceo-Alnetum s olší lepkavou (Alnus glutinosa) a olší šedou (A. incana).

    Zvířena
    Nejen květena rezervace upoutává svou jedinečností, také zvířena tohoto území je pozoruhodná. Početné zastoupení živočišných skupin je podmíněno stanovištěm a vývojem v postglaciálu. Nejprozkoumanější skupinou živočichů jsou ptáci. Můžeme zde každoročně spatřit sokola stěhovavého (Falco peregrinus), poštolku obecnou (F. tinnunculus), tetřívka obecného (Tetrao tetrix), velmi vzácně (naposledy v roce 2001) kulíka hnědého (Charadrius morinellus), běžně kosa horského (Turdus torquatus), bělořita šedého (Oenanthe oenanthe), krkavce velkého (Corvus corax), lindušku horskou (Anthus spinoletta) a další. Zkoumán byl výskyt obojživelníků a plazů. Zjištěna byla přítomnost čolka obecného (Triturus vulgaris) a čolka horského (T. alpestris), skokana hnědého (Rana temporaria), ještěrky živorodé (Zootoca vivipara) a dalších druhů.
    Drobní savci jsou zastoupeni myšivkou horskou (Sicista betulina), která je pozůstatkem glaciální fauny, rejskem horským (Sorex alpinus) i rejskem malým (S. minutus) a hrabošem mokřadním (Microtus agrestis). Myška drobná (Micromys minutus) ve Velké kotlině dosahuje výškového maxima ve svém areálu (l 200 m n. m.). Pozornost je věnována velkým obratlovcům, v poslední době zejména nepůvodnímu kamzíku horskému (Rupicapra rupicapra), který zde byl vysazen v roce 1913 poblíž Karlova. Jeho početní stav v minulosti i současnosti je předmětem odborných zkoumání a diskusí, poněvadž ohrožuje endemické rostlinné druhy. Rovněž jelen lesní (Cervus elaphus) negativně ovlivňuje fytocenózy spásáním bylin, okusem dřevin, disturbancí vrchovišť a nitrifikací jeho stávanišť. Srnec obecný (Capreolus capreolus), zajíc polní (Lepus europaeus), liška obecná (Vulpes vulpes) jsou přirozenou součástí širšího území. V prostoru NPR Praděd žije také rys ostrovid (Lynx lynx). V 90. letech 20. století byla věnována pozornost výzkumu bezobratlých živočichů. Mimo jiné bylo zjištěno 114 druhů pancířníků, z nichž 14 je nových pro ČR, 29 nových pro faunu Hrubého Jeseníku. Nově byl ověřen výskyt glaciálních reliktů - brouka hnojníka (Aphodius limbolarius) a mrchožrouta (Silpha tyrolensis). Objevem je také výskyt horského obaleče Sparganothis rubicundana. Charakteristickým druhem sutí kamenných moří je glaciální relikt pavouk Wubanoides uralensis. Probíhající výzkum jednoznačně prokazuje, že rozmanitost horských druhů je v Jeseníkách největší ze všech sudetských pohoří a že naše znalosti zdaleka nejsou úplné.

     Lesnictví
    Nejrozšířenějším lesním typem je horská jeřábová smrčina, nepatrný podíl tvoří suťové a roklinové lesy (Divoký důl), unikátní je zbytek klenobukového pralesa v Malé kotlině v nadmořské výšce až 1220 m. U Eustachovy chaty je unikátní porost s typickými smrky s úzkou korunou a krátkými větvemi, které se sklánějí šikmo k zemi. Větve druhého řádu jsou silné a téměř vodorovně uspořádané. Obdobný typ smrku roste také v porostech východního svahu Pradědu v údolí Bílé Opavy v rozvolněné horské jeřábové smrčině s havézí česnáčkovou a papratkou horskou. Autochtonní smrky najdeme i jinde, ale zpravidla netvoří souvislé porosty. Souvislé zbytky prokazatelně původních porostů se zachovaly jen na nevelkých výměrách. Z historického vývoje území vyplývá, že převážná část původních porostů, které v důsledku nejrůznějších okolností značně prořídly, byla dosazována smrkem neznámého původu. Při horní hranici lesa je pás rozvolněného porostu s pokryvností smrku do 50 %. V pásu širokém 50 až 100 m nad horní hranicí lesa je vysazena kosodřevina. Součástí rezervace je genová základna lesních dřevin Vidly - Praděd v osmém lesním vegetačním stupni na východním svahu Pradědu, Malého Dědu a v údolí Bílé Opavy o výměře 765 ha. Hlavní dřevinou je smrk, vedlejší buk. Genová základna Karlov - Malá Moravka na závětrné straně hlavního hřbetu o výměře 241 ha má hlavní dřevinu smrk (autochtonní porosty) a vedlejší dřeviny buk a javor klen. Kromě autochtonních lesních porostů zde najdeme také porosty s vysokým podílem smrku nejisté provenience. Zásahy v nich podporují přirozené zmlazení, případně vytvářejí podmínky pro podsadbu autochtonním smrkem. Některé porosty se ponechávají bez zásahu, pokud není vynucen např. přemnožením některých druhů fytofágního hmyzu (kůrovců).

    Využití
    Vysoké rekreační využití negativně ovlivňuje zejména okolí Petrových kamenů (lyžařské vleky, lyžování na posledních zbytcích sněhu v předjaří apod.). Velmi narušené jsou zejména ochranářsky významné porosty se sítinou trojklanou (Juncus trifidus) a šichou oboupohlavnou (Empetrum hermaphroditum).
    Území je zpřístupněno několika značenými turistickými stezkami. Trasy, které dříve procházely nejhodnotnějšími částmi rezervace (Velká kotlina, Petrovy kameny, Praděd), byly přesunuty na méně exponovaná místa. Ve Velké kotlině a v údolí Bílé Opavy byly zřízeny naučné stezky, které jsou velmi hojně navštěvovány. V souladu s plánem péče pokračuje na určených lokalitách redukce kosodřeviny. Pro záchranu asociace Thesio alpini-Nardetum je Malá kotlina od roku 1992 experimentálně kosena.

    Zdroj: Obecně přístupné informace CHKO Jeseníky

    Rýmařovsko