Národní přírodní rezervace Rejvíz

    Rašeliniště na RejvízuRozprostírá se v severovýchodní části Hrubého Jeseníku v Medvědské hornatině, poblíž osady Rejvíz, 6,5 km východně od města Jeseník, v široké, bezodtokové pánvi mírné nakloněné k východu. Bylo zde vybudováno malé informační středisko a naučná stezka. K Velkému mechovému jezírku je udržován haťový chodník. Na naučné stezce se vybírá vstupné, které je užíváno na opravy chodníku.
    Katastrální území: Rejvíz (okres Jeseník)
    Nadmořská výška: 734-794 m
    Výměra: 325,17 ha
    Vyhlášeno: 1955 a 65,34 ha ochranného pásma
    Největší komplex vrchovištního rašeliniště, podmáčených smrčin a rašelinných luk na severní Moravě a ve Slezku, nejvýchodnější lokalita borovice blatky (Pinus rotundata).

    GeologieVelké mechové jezírko
    Dno bezodtokové pánve rašeliniště je tvořeno jílovitohlinitými sedimenty, nasedajícími na devonské horniny (kvarcity, fylity). Největší mocnost rašeliny byla naměřena u Malého mechového jezírka (660 cm), které leží ve východní části rezervace a je téměř zarostlé. V půdním pokryvu dominuje vrchovištní organozem typická a glejová, které doplňuje organozemní (zbahnělý) glej a pseudoglej.

    Zaoblený tvar vrchoviště vzniká odstředivým růstem rašeliníkových trsů. Celý jeho povrch je tvarově členěn na menší celky (mikroreliéf) - vypouklé sušší bulky a jejich sníženiny obvykle zalité vodou - šlenky. Rašelinná jezírka se nazývají blanky a jejich silně zamokřelé okraje - lagg. Celková hmota humolitu ve vrchovišti je odhadována na 2,5 milionu m3.

    Květena
    Rojovník bahenníJádro chráněného území je porostlé blatkovým borem Pino rotundatae Sphagnetum. Jeho hlavní částí je okolí Velkého a Malého mechového jezírka. Stromové patro je tvořeno borovicí blatkou (Pinus rotundata) a břízou karpatskou (Betula carpatica). V bylinném patře jsou zastoupeny vrchovištní druhy - suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), borůvka bažinná (Vaccinium uliginosum), borůvka černá (V. myrtillus) a brusinka obecná (Rhodococcum vitisidaea), hojně též černýš luční (Melampyrum pratense), prstnatec listenatý (Dactylorhiza longebracteata). Zvláštností je jediný severomoravský výskyt tajgového keříčku rojovníku bahenního (Ledům palustre).

    Dobře vyvinuté mechové patro tvoří především rašeliníky (Sphagnum sp.), ploník obecný (Polytrichum commune) a ploník tuhý (V. strictum). V silně zamokřeném bezlesém okolí jezírek (lagg) najdeme rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), na břehu Malého mechového jezírka i blatnici bahenní (Scheuchzeria palustris). Na obvodu rašeliniště postupně přechází v rašelinnou smrčinu Sphagno-Piceetum. Květena rašelinných luk se druhově různí podle stupně zamokření. Střídají se porosty svazu Calthion, v nichž místy dominuje skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), místy pcháč potoční (Cirsium rivulare). V nich se řídce vyskytuje bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora). Místy převládají ostřicovomechové luční porosty svazu Caricion fuscae, kde v mechovém patru najdeme rašeliníky (Sphagnum sp.), ale i jiné mechy, mj. drabík stromkovitý (Climacium dendroides) a károvku hrotitou (Calliergonella cuspidata). K typickým cévnatým rostlinám patří kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), violka bahenní (Viola palustris) a suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium). Obnovené kosení je příčinou rozhojnění ostřice příbuzné (Carex appropinquata). Na vyvýšených sušších místech lze v porostech smilky tuhé (Nardus stricta) nalézt všivec ladní (Pedicularis sylvatica). Na loukách jsou solitérně i ve skupinách roztroušeny vrba pětimužná (Salix pentandra), vrba popelavá (S. cinerea), vrba ušatá (S. aurita) a dnes už vzácná vrba rozmarýnolistá (S. rosmarinifolia). Na okrajích rašelinné smrčiny roste hojně kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), řídce zde najdeme lilii cibulkonosnou (Lilium bulbiferum). Na na severním okraji luk, které sousedí s kulturními porosty, je evidována početná populace mečíku střechovitého (Gladiolus imbricatus).

    Zvířena
    Pozoruhodný je výskyt netopýra severního (Eptesicus nilssonii). Mezi arktické druhy patří šídlo rašelinné (Aeshna subarctica) a lesklice severská (Somarochlora arctica), dále zde žijí šídlatka zelená (Lestes virens), šídlo sítinové (Aechna juncea), vážka tmavá (Sympetrum danae), vážka čárkovaná (Leucorrhinia dubia) aj., motýl žluťásek borůvkový (Colias palaeno). Žijí tu skokan hnědý (Rana temporaria), čolek karpatský (Triturus montandoni), čolek horský (T. alpestris) a ještěrka živorodá (Zootoca vivipara).
    Území je osídleno množstvím ptactva. Hnízdí zde sýc rousný (Aegolius funereus), datel černý (Dryocopus mamus), chřástal polní (Crex crex), zalétá sem čáp černý (Ciconia nigra), běžným druhem je bramborníček hnědý (Saxicola rubetra). Ze vzácnějších druhů zvěře byl uváděn ještě před dvaceti lety tetřev hlušec (Tetrao urogallus) a tetřívek obecný (T. tetrix), kteří se zde v současné době nevyskytují.

    Využití
    V minulosti (již po vyhlášení rezervace) zde došlo neoprávněně k obnově starých odvodňovacích příkopů, které byly na zásah orgánu ochrany přírody pomístně zasypány. Rezervace je z velké části ponechávána samovolnému vývoji, kromě asanačních zásahů. K obnově porostů se využívá především přirozeného zmlazení.

    Zdroj: Obecně přístupné informace CHKO Jeseníky

     

    Rýmařovsko