Národní přírodní rezervace Šerák – Keprník

    F39-800px-Serak

    Šerácká hornatina (severozápadní okrsek Hrubého Jeseníku), vrcholové partie horského hřbetu okolo Vozky, Keprníku a Šeráku na hlavním evropském rozvodí Černého a Baltského moře. Územím rezervace prochází několik značených turistických cest i cyklostezek, na Šerák vede sedačková lanovka z Ramzové.

    Katastrální území: Adolfovice, Horní Lipová (okres Jeseník), Kouty nad Desnou, Nové Losiny, Ostružná (okres Šumperk)
    Nadmořská výška: 860-1423 m
    Výměra: 800,10 ha a 374,34 ha ochranné pásmo
    Vyhlášeno: 1989 (část území chráněna již od roku 1903)
    Nejstarší rezervace na Moravě. Komplex přirozeného skalního a travinobylinného bezlesí, klimaxových smrčin a smrkových bučin, místy pralesovitého charakteru, a sedlových rašelinišť. Významná geomorfologická lokalita s reliktními druhy rostlin i živočichů.

    Geologie
    Pozůstatek denudační plošiny terciérního stáří (holoroviny). Zahrnuje vrcholový hřbet se skalní hradbou na vrcholu Keprníku a Vozky a prudké svahy se stržemi, pramenisky, vrchovišti i jednotlivými skalními výchozy. Jádro keprnické klenby je tvořeno proterozoickými horninami typu pararul, kvarcitů, erlánů a migmatitů, obal horninami devonského stáří (ruly, svory). Vytvořily se tu především písčitohlinité, skeletovité půdy,ve zvodnělých depresích vznikly typické vrchovištní organozemě, v menší míře i podzol organozemní. Na Keprníku se vyvinuly thufury.

    Květena
    Největší ochranářský význam mají společenstva alpinských holí svazů Juncion trifidi a Nardo-Caricion rigidae. Plošně se jich zachovalo velmi málo, jelikož byla na počátku 19. století zničena výsadbou borovice kleče (Pinus mugo). Ta se rozrostla natolik, že společenstva holí zůstala pouze na vrcholu Keprníku, Vozky a Šeráku. Z vrcholu Keprníku byla popsána asociace Carici rigidae-Juncetum trifidi, která se v ČR vyskytuje již jen na vrcholu Vozky (1377,1 m n. m.). Na vrcholu Keprníku můžeme spatřit jestřábník alpský (Hieracium alpinum), ostřici tuhou (Carex bigelowii), sítinu trojklannou (Juncus trifidus), sasanku narcisokvětou (Anemonastrum narcissiflorum), zvonek okrouhlolistý sudetský (Campanula rotundifolia subsp. sudetica), kostřavu nízkou (Festuca supina) a další. Na vrcholové skále se vzácně výskytuje i řeřišnice rýtolistá (Cardamine resedifolia). Asociace Empetro hermaphroditi-Juncetum trifidi je nejlépe vyvinuta na vrcholu Vozky, dominuje v ní ucha oboupohlavná (Empctrum hcrmaphroditum), která je v CHKO rozšířena velmi omezeně. Na západním svahu Keprníku a v kotlině Šeráku se vyskytují vysokobylinné porosty svazu Adenostylion, v nichž rostou oměj Šalamounek (Aconitum callibotryon), havez česnáčková (Adenostyles alliariae) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), který zde patrně dosahuje lokálního výškového maxima. Dalším charakteristickým typem vegetace přirozeného bezlesí v rezervaci jsou vysokostébelné trávníky svazu Calamagrostion arundinaceae se silenkou nadmutou (Oberna behen), celíkem zlatobýlem alpínským (Solidago virgaurea subsp. alpestris), metličkou křivolakou (Avenella flexuosa), suchopýrem pochvatým (Eriophorum vaginatum), hadím kořenem větším (Bistorta major) a dalšími. Neméně významná jsou vrchoviště mezi Vozkou, Keprníkem a Trojmezím (1315,5 m n. m.).
    Rašelinné tůně hostí vegetaci Drepanoclado fluicantis-Caricetum limosae s ostřicí mokřadní (Carex limosa), rašeliníkem bodlavým (Sphagnum cuspidatum) a mechem srpovatkou Drepanocladus fluitans. Na sušších místech vrchoviště najdeme porosty asociace Sphagno robusti-Empetrerum hermaphroditi s kyhankou sivolistou (Andromeda polifolia), šichou oboupohlavnou (Empetrum hermaphroditum), ostřicí chudokvětou (Carex pauciflora), klikvou bahenní (Oxycoccus palustris) a borůvkou bažinnou (Vaccinium uliginosum). Okraje vrchovišť lemují rašelinné smrčiny Sphagno-Piceetum s plavuní pučivou (Lycopodium annotinum) a vzácnou orchidejí bradáčkem srdčitým (Listera cordata). Klimaxové třtinové smrčiny Calamagrostio villosae-Piceetum zde mají často pralesovitý charakter. Ve stromovém patře dominuje smrk ztepilý (Picea abies), přimíšen je jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). V podrostu najdeme třtinu chloupkatou (Calamagrostis villosa), borůvku černou (Vaccinium myrtillus), podbělici alpskou (Homogyne alpina) a čípek objímavý (Stveptopus amplexifolius). Mechové patro má vysokou druhovou diverzitu.
    Z přirozených porostů bikových bučin Luzulo-Fagetum a smrkových bučin Calamagrostio villosae-Fagetum zůstaly pouhé zbytky v nižších polohách. Bučiny byly většinou nahrazeny druhotnými smrčinami, které dnes mají jen příměsi listnáčů - buku lesního (Fagus sylvatica) a javoru klenu (Acer pseudoplatanus).

    Zvířena
    V rezervaci se vzácně vyskytuje tetřev hlušec (Tetrao urogallus), který zde byl ještě v nedávné době mnohem hojnější. Rovněž pozorování tetřívka obecného (Tetrao tetrix) jsou stále vzácnější. Hnízdí tu běžnější druhy ptáků - ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), linduška lesní (Anthus trivialis), kos horský (Turdus torquatus), drozd brávník (T. viscivorus) a další druhy. Z glaciálních reliktů se poměrně hojně vyskytuje myšivka horská (Siesta betulina). Pozorován byl rejsek horský (Sorex alpinus), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a velká řada dalších druhů. Z bezobratlých byli zatím podrobněji zkoumání pouze pavouci. Byl zde zjištěn (jedna ze dvou lokalit na území ČR) slíďák Alopecosa pinetorum. Lze předpokládat, že podrobný zoologický průzkum by zde mohl přinést pozoruhodné výsledky.

    Využití
    Z Ramzové přes Čerňavu na Šerák vede sedačková lanovka. Územím je vedeno několik vyznačených turistických cest, nejvíce navštěvovaná je červeně značená turistická trasa („Hřebenovka"). Je zde zřízena naučná stezka. Na Šeráku je turistická Jiřího chata. Přímo v rezervaci má být vybudována meteorologická stanice náhradou za meteorologickou stanici na Pradědu.

    Poznámka
    Rezervace byla zřízena již v roce 1903 rozhodnutím majitele panství, knížete Jana II. z Lichtenštejna, a to na ploše 172 ha v prostoru Vozky a Keprníku. Ačkoli se rozloha území později vícekrát měnila, nejcennější části se nalézají v původních hranicích.

    Zdroj: Obecně přístupné informace Agentury ochrany přírody

    Rýmařovsko