Geologická stavba území

    Geologicky se území Rýmařovska řadí k východní části Českého masívu, k oblasti moravskoslezské. V těsné západní blízkosti Rýmařova probíhá ve směru SSV-JJZ rozhraní dvou geologických jednotek; západní jednotkou je komplex přeměněných (metamorfovaných) hornin tzv. silesika starohorního a prvohorního stáří (nejstarší horniny mají úctyhodný věk - až 1,4 miliardy let), východní jednotku tvoří komplex slabě metamorfovaných až nemetamorfovaných sedimentů moravskoslezského paleozoika. Na ŠerákuHlavními horninami pestrého souboru silesika, které je v naší oblasti reprezentováno tzv. desenskou klenbou, jsou různé typy rul, svorů (horniny vzniklé středním a vysokým stupněm tlakové a tepelné přeměny - matamorfózy), migmatitů (horniny s podílem pevné původní horniny a podílem, který měl charakter taveniny) a amfibolitů (přeměněná hornina složená převážně z amfibolu a sodnovápenatých živců). Obalovou část této klenby pak tvoří horniny vzniklé před 360 - 400 milióny lety v geologickém období zvaném Devonské kvarcitydevon, v době, kdy se na zemi objevili první suchozemští živočichové a hmyz. Území dnešního  Hrubého Jeseníku se nacházelo na dně moře v oblasti poblíž rovníku, na kterém se usazovaly štěrky, písky, jíly a vápnitá drť a kaly. Výsledkem dramatického vývoje sopečné činnosti a s ní spojených jevů na dně tohoto moře byl vznik nejen pestré škály vulkanických a smíšených hornin, ale zejména také četných výskytů rud železa, a sirníků barevných kovů a stříbra. Komplex usazených a sopečných hornin včetně rudních poloh, označovaný jako vrbenská skupina, byl i se svým podložím starohorního a prahorního stáří později zvrásněn a přeměněn mohutným variským horotvorným procesem trvajícím 70 miliónů let. Přeměnou původních usazených hornin, podmořských výlevů sopečných hornin, sopečného popele apod. vznikly dnešní fylity, kvarcity, různé typy zelených břidlic, vápence a pestrá série poměrně málo přeměněných hornin tzv. spilit-keratofyrové formace. Součástí procesu byly i různé deformace a přeměny ložisek rud a také vznik zlatonosných křemenných žil. V některých horninách se do dnešních dnů zachovaly zkameněliny tehdejších obyvatel teplého moře - mlžů, trilobitů, korálů, mechovek a dalších (Suchý vrch, hora Břidličná aj.).

    Asi před 350 milióny let, na konci devonu a počátkem dalšího období prvohor - karbonu, se v moři, které obklopovalo hory vzniklé variským vrásněním, začaly usazovat mohutné komplexy písčitých, prachovitých a jílovitých hornin pocházejících z rozrušovaných horských masívů. Tyto horniny, většinou šedé barvy různých odstínů (svědčící o hojné přítomnosti organické hmoty), jsou souborně označovány jako Droby spodnokarbonského stáří kulm Nízkého Jeseníku. Cyklus sedimentace byl ukončen vznikem mohutných vrstev rostlinných zbytků - dnešního černého uhlí v Hornoslezské uhelné pánvi.
    Horotvorné procesy na konci prvohor vedly ke zvrásnění komplexu spodnokarbonských hornin a ukončily zásadní vývoj stavby našeho území. Po celé druhohory probíhaly jen pohyby podél zlomů a intenzivní denudace  (obnažování, snižování zemského povrchu) vyvrásněných pohoří která v našem území znamenala zarovnání původně nejméně 4 000 m vysokých hor do plochého parovinného území o nadmořské výšce 800 - 900 m. Na současném vzhledu našeho území se pak výrazně podílely tektonické pohyby spojené s tzv. alpinským vrásněním (vznik Alp, Karpat a dalších) v mladších třetihorách, tedy před pouhými několika milióny lety. Tehdy došlo k rozčlenění území na řadu bloků s rozdílnými nadmořskými výškami. Zvedání masívu Hrubého Jeseníku způsobilo výrazné oživení eroze (odnosu), vznik hluboce zařezaných údolí a příkrých okrajových svahů Nízkého Jeseníku. Jedním z výrazných zlomů, na kterých docházelo k pohybu jednotlivých bloků, je i tzv. klepáčovský zlom procházející z okolí Loučné nad Desnou přes Vernířovice, Skřítek, Žďárský potok, Starou Ves a Rýmařov dále směrem k jihovýchodu. Na této a na dalších významných tektonických liniích pak došlo asi před 1,5 miliónem let k projevům Bruntálské sopkysopečné činnosti; v okolí dnešního Bruntálu bylo v té době pět činných sopek. Za dozvuky vulkanické činnosti se považují výrony minerálních vod (kyselek) a suché výrony oxidu uhličitého (mofety).
    Řada morfologických tvarů současné jesenické krajiny má svůj původ v působení ledovců, větru, mrazu a dalších procesů spojených s čtvrtohorními ledovými dobami, které skončily před 10 - 12 tisíci let. Z té doby také pocházejí mohutné široké údolní nivy a mocné nánosy usazenin v údolí tehdy nesrovnatelně větších a mohutnějších řek a také větrné usazeniny - spraše. S koncem glaciálního období souvisí i počátky vzniku rašelinišť ve Skalách, na Skřítku a jinde. V současnosti vlivem poklesu celé karpatské soustavy Jeseníky mírně stoupají, asi o 0,5 až 1 mm za rok.

    Ke zpracování předchozího textu byla použita publikace Rýmařov, Město Rýmařov, 1999 a další obecné zdroje informací ( autor Jan Ondryáš a další).

    Rýmařovsko