Reliéf

    Ve vývoji reliéfu se střídala období silnějšího působení vnitřních sil s obdobími relativně klidnějšími. Na vývoj reliéfu působily také změny klimatu, kdy se na našem území vystřídaly od druhohor různé typy podnebí (vlhké tropické, teplé savanové, suché, mírně vlhké, chladné).
    Z geomorfologického hlediska náleží území Rýmařovska severně a severovýchodně od Rýmařova Hrubému Jeseníku, a to jeho podcelkům Pradědské hornatině a zčásti Medvědské hornatině, na západ od Rýmařova Hraběšické hornatině, podcelku Hanušovické vrchoviny a na jihovýchod, jih a východ Bruntálské vrchovině a Slunečné vrchovině, podcelkům Nízkého Jeseníku. Z rozdílnosti jednotlivých celků vyplývá i velká morfologická rozmanitost jednotlivých částí Rýmařovska.
    Praděd a hlavni hřebenPradědská vrchovina je nejvyšším podcelkem Hrubého Jeseníku a pokračuje směrem k sz. přes Malý Děd k Červenohorskému sedlu a Ramzové a směrem na západ ke hřbetu Mravenečník. Její střední nadmořská výška představuje 953 m, výšková členitost je 500 - 800 m, největší v České vysočině. Nejvyšším bodem je vrchol Praděd (1491,3 m n.m.), který je také nejvyšším vrcholem Moravy a Slezska. Pradědský hřbet je hluboce rozčleněn tektonicky podmíněnou údolní sítí. V jižní části, v pramenné oblasti řeky Moravice, je zachován doklad modelace území horským ledovcem (kar Velkého Kotle).
    Členitá Medvědská hornatina se střední nadmořskou výškou 815 m lemuje Pradědskou hornatinu na východě a sverovýchodě. Nejvyšším vrcholem je Medvědí vrch (1216 m n. m.) západně od města Vrbna.
    Z geomorfologických tvarů jsou v Pradědské a Medvědské hornatině nejnápadnější často se vyskytující skalní útvary. Nejvíce je skalních srubů (zvaných také mrazové sruby), které bývají více obnaženy ve směru po svahu, zatímco proti svahu jsou někdy méně patrné.Výškový rozdíl Méně je ze všech stran obnažených skal - torů, které jsou stejně jako skalní hradby nejčastěji na vrcholech kopců a horských hřbetů. Materiál skalních útvarů Hrubého Jeseníku není jednotvárný - utvářejí se prakticky ve všech horninách, které se zde vyskytují. V každé hornině mají tvary charakteristické zvláštnosti, ovlivněné jejím složením a stavbou, odolností, zvrásněním a rozpukáním.
    Skalní útvary na Břidličné hořeSkalními tvary vytvořenými a stále přetvářenými tekoucí vodou, jsou vodopády a kaskády. V Jeseníkách nejsou vysoké vodopády, spíše soustavy nízkých vodopádů a kaskád. Takové jsou např. vodopády Bílé Opavy, Rešovské vodopády a Vysoký vodopád u Bělé pod Pradědem.
    Ve vrcholové části Hrubého Jeseníku se vyskytují ojedinělé periglaciální tvary - pozůstatky mrazového zvětrávání v extrémně drsných podmínkách ledových dob. Jsou to zejména kamenné polygony - mrazem tříděné půdy na Břidličné nebo na Velkém Máji, kamenná moře a také drobné kopečky - thufury, vyvinuté nejtypičtěji na Keprníku.
    Jihozápadním podhůřím Hrubého Jeseníku je Hanušovická vrchovina s nejvyšším vrcholem Jeřábem (1003 m n.m.) Hraběšická hornatinavýchodně od města Králíky a její východní podcelek Hraběšická vrchovina, jejímž nejvyšším místem jsou Černé kameny (956 m n.m.). Pro území budované krystalickými horninami jsou charakteristická hluboce zařezaná údolí vodních toků a skalní útvary na vrcholech a hřebenech.
    Nízký Jeseník, jižně, jihovýchodně a východně od Hrubého Jeseníku, má podstatně odlišný charakter. Pro reliéf Nízkého Jeseníku budovaného spodnokarbonskými drobami, prachovci a břidlicemi, jsou příznačné široce zaoblené hřbety a plošiny na rozvodích. Údolní síť má převážně neckovitý charakter. Bruntálská vrchovina, na jejímž území leží i část Rýmařovska, má průměrnou nadmořskou výšku 567 m, směrem k východu a jihovýchodu se úroveň povrchu Nízkého Jeseníku snižuje. V Kupa Slunečné u Dětřichova n. Bystř. Bruntálské vrchovině existuje několik morfologicky výrazných pozůstatků poměrně nedávné sopečné činnosti (Uhlířský vrch, Velký a Malý Roudný a další). Jihovýchodní části Rýmařovska dominuje Slunečná jejíž vrchol v nadmořské výšce 800 m je nejvyšším ve Slunečné vrchovině i v celém Nízkém Jeseníku.
    Kromě přírodních tvarů existuje na území Rýmařovska řada antropogenních tvarů terénu. Jsou to např. výrazné soubory agrárních tvarů - kamenných hald, valů a teras vzniklé z po staletí vybíraných kamenů při obdělávání polí, na některých místech pozůstatky po rýžování, tzv. sejpy, ryžovnické kopečky, různé pozůstatky po dolování železných rud i rud barevných kovů a stříbra, po povrchové těžbě kameniva a pokrývačských břidlic a v neposlední řadě i významné porušení rázu vysokohorské krajiny výstavbou přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně.

    M. Marek

    Rýmařovsko