Novoveské ložisko je historicky nejvýznamnějším hydrotermálním ložiskem žilného typu v jesenické oblasti. Těžba rud zde s delšími přestávkami probíhala od středověku (první zmínky o ložisku pocházejí z r. 1241) až do r. 1959. Zřejmě již před rokem 1200 zde bylo dobýváno pásmo směrné délky 500 m a šířky 30 m (menší dobývky byly v pásmu širokém až 400 m). V období středověku šlo především o těžbu stříbrných rud; v posledním období těžby v letech 1954-1959 byly dobývány rudy s obsahem cca 6-9% Pb, 5-11% Zn a kolem 100 ppm Ag. Podrobné údaje o historii těžby na ložisku uvádí např. Novák a Štěpán ( Novák, J. - Štěpán, V. (1983): Historie dolování Ag, Pb, Zn rud na ložisku Nová Ves u Rýmařova. - Geol. Průzk., 25, 257-259). Komplikovaný způsob rozfárání ložiska popisuje Zelinger et al. (Zelinger, O. et al. (1998): RD Jeseník 1958-1998. 213 stran. Vydal RD Jeseník).
V současné době je možné navštívit pouze rozsáhle haldy vytěženého materiálu, dnes již značně zarostlé lesním porostem. Vzhledem ke značnému množství materiálu deponovaného na haldách je novoveské ložisko hojně navštěvovanou lokalitou.
Jedním z míst jsou haldy u dolu Boží dar, cca 300 m jv. od vrcholu Soukenné. K dolu Boží dar lze nejsnáze dojít z horního (severozápadního) konce Nové Vsi po lesní asfaltové komunikaci směřující k SZ. Po cca 800 m chůze po této cestě dojdeme na křižovatku s další asfaltovou lesní komunikací. Zde zabočíme vpravo a po asi 1 km chůze zahlédneme srub), který stojí na okraji aplanované haldy poblíž někdejšího ústí I. těžebního patra, tzv. „24-sáhového patra". (Kdysi byla tato plocha využívána jako střelnice a takto je označována na nových turistických mapách). Těsně před srubem odbočíme vlevo na nezpevněnou lesní cestu a dojdeme až k okraji vysokého smrkového lesa (vlevo od nás jsou pozůstatky po kdysi velké haldě. Dále postupujeme tímto lesem v původním směru, tj. zhruba k západu (jdeme téměř po spádnici, „cestou-necestou") a po asi 120 m před sebou uvidíme velké haldy u historického dolu Boží dar.
Rudní žíly novoveského ložiska pronikají epizonálně metamorfovanými horninami vulkanosedimentárního komplexu, který je součástí vrbenské skupiny - v prostoru ložiska jsou přítomny zejména grafitické fylity, kvarcity a sericitické břidlice, často silně karbonátické (jde o přeměněné keratofyrové tufy, resp. tufity). Mocnost těžených žil byla v průměru kolem 1 m. Žíly jsou tvořeny karbonáty (hořečnatým sideritem, mladším železnatým dolomitem až ankeritem a také kalcitem), křemenem a sulfidy, mezi nimiž dominuje tmavohnědý a červenohnědý sfalerit, galenit a pyrit. Žilná výplň má často nepravidelně páskovanou texturu: zpravidla se střídají sideritové pásky s pásky tvořenými sfaleritem a galenitem (a případně dalšími sulfidy). V menším množství je na rudních žilách přítomen chalkopyrit, v akcesorickém množství se vyskytuje tetraedrit, freibergit, bournonit, výjimečně i boulangerit a ryzí zlato; lokálně je hojný chlorit (jako součást mladších příčných žilek). Detailní popis primárních minerálů novoveského ložiska uvádí Fojt et al. (Fojt, B. - Čermák, F. - Ďurišová, J. - Hladíková, J. - Hoffman, V. - Kopa, D. - Trdlička, Z. - Zeman, J. (2004): Nová Ves u Rýmařova - ložisko olověno-zinkových rud. - Acta Mus. Moraviae, Sci. geol., 89, 3-44. Brno.
Z mineralogického hlediska je velmi zajímavá oxidační zóna ložiska. Kromě oxi-hydroxidů Fe (goethitu a lepidokrokitu) v ní vznikla druhově pestrá asociace druhotných minerálů Pb, Zn a Cu. Velmi hojný je hydrozinkit, jenž je popisován v podobě bílých povlaků i krápníčků na stěnách chodeb; jemné povlaky hydrozinkitu vznikají i na rudních úlomcích v haldovém materiálu. Zvětrávání sulfidů v haldovém materiálu se tvoří také sádrovec a místy i skalice - chalkantit a goslarit. K relativně hojným supergenním minerálům na novoveském ložisku patří anglesit, jenž se zde vyskytuje v podobě bezbarvých nebo bíle zakalených sloupečků, jehliček i tabulek (o velikosti až 1 cm), a cerusit, v podobě bílých nebo modrozeleně zbarvených tabulek a jehliček. Na puklinách sfaleritu se relativně často objevují citrónově žluté povlaky greenockitu. Lokálně je v oxidační zóně ložiska hojný pyromorfit, tvořící zde žlutozelené až zelené, max. 8 mm dlouhé prizmatické krystaly. Asociaci druhotných minerálů novoveského ložiska doplňuje malachit, linarit, smithsonit, hemimorfit, dundasit, aurichalcit, chalkozín, covellín a aragonit.
Zdroj: http://pruvodce.geol.morava.sci.muni.cz