Geologie
Chráněné území je z větší části pokryto suťovitými svahovými hlínami, popř. eluvii podložních hornin. V nich převládají hrubě lavicovité drobové polohy ve flyšové sedimentaci hornobenešovského souvrství moravskoslezského kulmu.

Květena
Jádro rezervace tvoří původní rašelinné smrčiny asociací Mastigobryo-Piceetum a Equiseto-Piceetum se zachovalými autochtonními smrky. V druhově poměrně chudém podrostu nacházíme třtinu chloupkatou (Calamagrostis villosa), kapraď samec (Dryopteris filixmas), papratku samicí (Athyrium filixfemina) a borůvku černou (Vaccinium myrtillus). Místy se objevují žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegifolium), kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum) a stařinec potoční (Tephroseris crispa). Na rašelinných loučkách se udržuje malá populace mečíku střechovitého (Gladiolus imbricatus).

Zvířena
Fauna není dostatečně prozkoumána. V 60. letech probíhala malakozoologická inventarizace (tzn. zaměřená na měkkýše), která nalezla bohaté lesní společenstvo středních až horských poloh na zachovalých stanovištích. V roce 1988 byl proveden hydrobiologický průzkum, který prokázal velkou druhovou pestrost vodní fauny.

Lesnictví
Přirozené, převážně smrkové porosty jsou diferencované věkem, výškou i tloušťkou, poměrně řídké, ve stáří do 160 let. Místy najdeme exempláře o průměru přes 100 cm ve výčetní výšce.

Využití
Staré smrky jsou ponechány, je podporováno jejich přirozené zmlazení. V letech 1998-2000 proběhly pokusy o obnovení původních (nyní zarostlých) rašelinných louček. Lesy ČR, s.p., vykácely vrbové nálety a vzniklé bezlesí udržují kosením.

Zdroj: Obecně přístupné informace Agentury ochrany přírody