Podmáčené louky v nivě řeky Moravice mezi obcemi Dolní Moravice na severu a Malá Štáhle na jihu, východně od silnice.
Katastrální území: Dolní Moravice, Jamartice, Malá Štáhle
Nadmořská výška: 559-582 m
Výměra: 41,98 ha
Vyhlášeno: 1998
Údolní niva řeky se zachovalým přírodním charakterem meandrujícího toku stabilizovaného přirozenými břehovými porosty. Na březích se rozkládají rozsáhlé plochy podmáčených mokřadních luk (místy je vyvinut rašelinný horizont) s bohatou mozaikou keřových a různověkých stromových porostů. Významný biotop jak pro hnízdící ptáky, tak pro migrující druhy, neboť leží na hlavní středoevropské tahové cestě.
Geologie
Niva Moravice je vyplněna akumulací fluviálních hlinitopísčitých sedimentů, v čočkách s organickou příměsí. Údolní svahy jsou pokryly deluviálními hlínami na podkladu flyšových kulmských hornin andělskohorského souvrství s převahou fylitizovaných prachovců a břidlic, jen místy s mocnějšími polohami drob.
Květena
Většinu plochy nivy na pravém břehu řeky porůstají mokřadní vrbiny, březiny a olšiny. Zachovalé travní porosty lze jako sukcesní stadia řadit do svazu Calthion. Na méně podmáčených místech jsou to vysokobylinné louky asociace Cirsietum rivularis s pcháčem potočním (Cirsium rivulare), hrachorem lučním (Lathyrus pratensis), psárkou luční (Alopecurus pratensis), metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa) a dalšími druhy. Na nejvlhčích místech jsou vyvinuty fytocenózy asociace Scirpetum sylvatici se skřípinou lesní (Scirpus sylvaticus), blatouchem bahenním (Caltha palustris), stařincem potočním (Tephroseris crispa) a dalšími druhy. Značnou plochu zaujímají také porosty asociace Lysimachio vulgaris-Filipenduletum s tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria), vrbinou obecnou (Lysimachia vulgaris), kyprejem obecným (Lythrum salicaria) a svízelem bahenním (Galium palustre). Na dlouho nekosených plochách na samotném břehu Moravice se místy rozrostly souvislejší porosty třtiny šedavé (Calamagrostis canescens). Porosty náletových dřevin tvoří olšiny s olší lepkavou (Alnus glutinosa) a vrbiny s vrbou křehkou (Salix fragilis) a vrbou pětimužnou (S. penrandra). Zajímavým útvarem jsou staré solitérní keře nebo skupiny keřů vrby popelavé (Salix cinerea). Vzácným, nikoliv však porostotvorným druhem je vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), která se udržuje ve stabilní populaci. K dalším ochranářsky cenným druhům rostlin patří vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), rostoucí v omezené populaci v jižní části rezervace, olešník kmínolistý (Selinum carvifolia) a řebříček bertrám (Achillea ptarmica), na některých nekosených loukách oměj pestrý (Aconitum variegatum) a oměj vlčí (A. vulparia). Pod starými olšemi a kleny v břehových porostech rostou udatna lesní (Aruncus vulgaris), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilcgifolium) a pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius). Na zrašelinělých místech ve střední části nivy místy najdeme kvetoucí violku bahenní (Viola palustris), prstnatec májový (Dacrylorhiza majalis) a kozlík dvoudomý (Valeriana dioica).
Zvířena
Pestrost biotopů skýtá vhodné podmínky pro řadu skupin živočichů. V toku Moravice žije početná populace mihule potoční (Lampctra planeri) a vranky pruhoploutvé (Cottus poecilopus). V tůních můžeme najít čolka horského (Triturus alpestris). Hnízdí a protahuje tudy množství ptáků. Při každoročním kroužkováni v letech 1988-1995 bylo zjištěno 80 druhů. Mezi chráněné patří např. včelojed lesní (Pernis aviporus), ostříž lesní (Falco subbuteo), výr velký (Bubo bubo), dudek chocholatý (Upupa cpops), ledňáček říční (Alcedo acthis), krutihlav obecný (Jynx torquilla), pěnice vlašská (Sylvia nisoria), slavík modráček (Luscinia svecica) nebo kos horský (Turdus torquatus).
Využití
Většina luk byla v minulosti pravidelně obhospodařována, v současnosti je kosena jen malá část spadající do rezervace. V letech 1998-2000 byly na přítocích z okolních polí provedeny rozsáhlé protierozní úpravy, které omezují eutrofizaci luk splachy z přilehlých polí.
Zdroj: Obecně přístupné informace Agentury ochrany přírody