Rýmařovsko je územím s výjimečně členitým  terénem s výškovým rozdílem takřka 1 100 m - od údolní nivy říčky Oslavy ve Valšovském Dole (část obce Jiříkov) v nejjižnější části území s výškou kolem 400 m n.m. po skoro třicet kilometrů vzdálený vrchol Pradědu ve výšce 1491 m n.m. K velké rozmanitosti a zajímavosti krajiny přispívá skutečnost, že území zasahuje do několika geologických a horopisných celků s rozdílnými geomorfologickými a vegetačními charakteristikami. Mozaiku krajinných typů dotváří také různý způsob a intenzita využívání přírody v minulosti a v současnosti.

    Hrubý Jeseník od severuDominantní postavení zaujímá mohutný masív Hrubého Jeseníku, budovaný převážně přeměněnými horninami tzv. silesika, se svými zaoblenými vrcholy a  často velmi strmými srázy a údolími. Významné jsou morfologické tvary a útvary formované posledním ledovým a poledovým obdobím, včetně hluboce zařezaných horských údolí, kaskád a vodopádů. Tato období zanechala svoji výraznou stopu na rostlinných společenstvech a dnes se na území Hrubého Jeseníku můžeme setkat s unikátními svědky vývoje od bezlesé tundry k rozvoji lesních společenstev až do nadmořských výšek kolem 1200 - 1300 m. Různorodé podmínky pro život jsou také příčinou značné druhové rozmanitosti fauny, zejména nižších forem, ale i ptactva a savců.

    Obdobně lze v Jeseníkách sledovat velkou rozmanitost podnebí a velké rozdíly naNízký Jeseník poměrně krátké vzdálenosti. Velké množství sněhu ve vyšších polohách umožňuje provozovat zimní sporty. Specifickým územím jsou nejvyšší partie hor, které mají velmi drsné klima a jsou i významným předělem v počasí.

    Území na východ od linie Stará Ves  - Andělská Hora náležející Nízkému Jeseníku má výrazně odlišný charakter. Je budováno sedimenty spodnokarbonského moře a pro reliéf se střední nHraběšická hornatinaadmořskou výškou kolem 500 m jsou charakteristické široce zaoblené hřbety s plochými údolími. Charakter krajiny je významně poznamenán využíváním člověkem od středověku po dnešek.

    Do jihozápadní části Rýmařovska zasahuje členitá a hojně zalesněná Hraběšická hornatiny, součást Hanušovické vrchoviny.

     

    Ohniváček černočárnýUvádí se, že na území Hrubého Jeseníku žije pravděpodobně kolem 25 tisíc živočišných druhů. Zvířena horských a podhorských oblastí Jeseníků je obdobná jako fauna hor a podhůří v jiných částech naší republiky. Původní fauna, z níž z různých důvodů v minulosti některé druhy vymizely, byla na druhé straně obohacena několika aklimatizovanými a zavlečenými druhy živočichů. Jsou to např. bažant, ondatra, pstruh duhový, siven americký, maréna, amur, tolstolobik aj. Nepůvodní je také kamzík, k jehož prvnímu vysazení došlo v r. 1913.
    Většina druhů, které v naší oblasti žijí, je ovšem našim očím běžně skrytá. Ve vodním prostředí žije mnoho forem mikroskopických prvoků, Listohlod z rodu nosatcovitýchvířníků, želvušek, láčkovců, živočišných hub, červů,.. Běžně viditelnými jsou příslušníci více než sta druhů měkkýšů - kromě hlemýždě zahradního jsou to různé páskovky, srstnatky, vřetenovky, plovatka bahenní, okružák ploský apod.; v posledních letech agresivně dorazil i do Jeseníků invazní druh plzák portugalský (Arion lusitanicus). Druhově velmi bohatá je skupina členovců, zejména hmyz - k nápadným druhům náležejí v Jeseníkách motýli (babočky, batolec, bělásci, vřetenušky, lišajové, přástevníci, stužkonoska modrá a vzácní endemiti - okáči), dále brouci - např. střevlíci a tesaříci, kovaříci... Ve vodách žije řada druhů ryb,Užovka hladká jejich výskyt je do jisté míry ovlivňován vysazováním a rybolovem. V horských a podhorských tocích se kromě pstruha potočního vyskytuje pstruh duhový, siven americký, lipan podhorní, vranka obecná i vranka pruhovaná, mihule potoční, střevle potoční, mřenka mramorovaná, v nižších tocích a různých nádržích pak všechny běžné druhy ryb. Při hranici CHKO Jeseníky ve Velkých Losinách se vyskytuje jako na jediném místě v ČR mihule ukrajinská.Prase divoké Z obojživelníků v Jeseníkách žije všech pět druhů ocasatých obojživelníků, známých v ČR: mlok skvrnitý a čolci: velký, obecný, horský a karpatský. Z žab je to skokan hnědý, skokan štíhlý, kuňka obecná, rosnička zelená,ropucha obecná a zelená. Z plazů ještěrka obecná, ještěrka Kolonie kavek obecných živorodá, slepýš křehký, užovka obojková, užovka hladká a zmije obecná, včetně černé formy. V Jeseníkách je registrováno více než 200 druhů ptáků, kromě běžných druhů pěvců a dravců jsou to i tetřev, tetřívek, jeřábek výr, včelojed, čáp černý, krkavec, v posledních letech jsou zprávy o hnízdění sokola. Řadu z nich však běžný návštěvník nemůže spatřit, ptáci žijí skrytě na chráněných místech. Územím na jaře a na podzim protahuje kolem osmdesáti druhů ptáků, mezi nimi i orel skalní a orel mořský, husa polní a velká.
    Z velkých savců žije v oblasti Jeseníků jelen evropský, srnec Vydra říčníobecný, kamzík horský, prase divoké. Z dalších jsou to např. liška, jezevec, ojediněle mývalovec kuní (z evropské části Ruska), vzácně vlk a rys, zajíc, ježek, lasice kolčava, hranostaj, kuna lesní, tchoř tmavý, veverka obecná, plši, netopýři...Zajímavým reliktem z doby ledové je myšivka horská.

    Od roku 1997 probíhá poněkud problematická reintrodukce vydry říční.

    Zdroj: Okres Bruntál, Jar. Venclovský a kol, OÚ Bruntál a ŠÚ Bruntál, 1998, obecně přístupné informace CHKO Jeseníky

    M. Marek

    Zeměpisnou polohou náleží Rýmařovsko k mírnému klimatickému pásmu do přechodné oblasti oceánského a kontinentálního typu podnebí,Jaro pod horami - Rýmařov charakterizované značnou proměnlivostí počasí.
    Značná členitost georeliéfu má za následek výškovou stupňovitost podnebí.Léto Protože na území Rýmařovska ani blízkého okolí se nenachází žádná sídelní či průmyslová aglomerace, má vliv na klimatické poměry jednotlivých míst především okolní terén, poloha k převládajícímu směru proudění a zejména nadmořská výška. Podle klimatogeografického členění České republiky, provedeného v roce 1971 E. Quittem, náleží území převážně do chladné a zčásti do mírně teplé oblasti. Severní území Rýmařovska jsou charakterizovány jako oblasti s mírně chladným a vlhkým, velmi krátkým až krátkým létem, dlouhým přechodným obdobím s mírným jarem a podzimem, dlouhou, mírnou a mírně vlhkou zimou s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou. V horské části je léto velmi krátké až krátké, mírně chladné, vlhké až velmi vlhké. Přechodné období je dlouhé, s chladným jarem a mírně teplým podzimem. Zima je vOhniváček celíkový elmi dlouhá, mírně chladná, vlhká s dlouhým trváním sněhové pokrývky. Ve vrcholových a V Malé Morávcehřbetních částech Hrubého Jeseníku je léto velmi krátké, chladné a vlhké. Velmi dlouhé přechodné období má chladné jaro a mírně chladný podzim. Velmi chladná, vlhká a dlouhá zima se vyznačuje velmi dlouhým trváním sněhové pokrývky. Do západní části území Rýmařovska se od jihozápadu vkliňuje výběžek mírně teplého podnebí zasahující od Huzové až k Rudě, Tvrdkovu a jižnímu okolí Horního Města (Přírodní park Sovinecko).
    Zatímco v Rýmařově průměrná roční teplota dosahuje za posledních pět let hodnot 6,4°, 6,1°, 6,0°, 6,6°, 7,3° Celsia (dlouhodobá průměrná teplota v České republice má hodnotu 7,3° C), na Pradědu průměrná roční teplota vykazuje hodnotu 0,9°C, což znamená možnost mrazů po celý rok; teploty pod bodem mrazu se vyskytují i v červenci nebo v srpnu s možností sněhových srážek. Letní dny s maximální teplotou nad 25 Podzim pod horamistupňů Celsia se zde nevyskytují Mocnost sněhové pokrývky vrcholí v březnu, kdy dosahuje hodnot kolem 160 cm a výjimkou není ani 2,5 m mocná sněhová pokrývka. Vrcholová část patří k největrnějším místům v ČR. Průměrná rychlost větru je 7Zima na hřebenech,4 m/s a průměrně 69 dnů v roce zde vítr dosahuje rychlosti okolo 25 m/s (90 km/hod), což odpovídá vichřici.
    Při návštěvách hor je nutné počítat s velni prudkými a dramatickými změnami počasí.

     

    Zdroj: Okres Bruntál, Jar. Vencálek a kol., OÚ Bruntál a Školský úřad Bruntál, 1998.

    M. Marek

    Následkem ochlazování klimatu v době ledové ustoupily tehdejší lesy do nižších poloh a na jejich místo se rozšířila bezlesá Prstnatec májovýtundra s arktickými rostlinnými druhy. Rozvíjela se rašelinná společenstva.  Po ústupu ledovců se vracel les na svá původní místa a následkem postupného oteplování klimatu se lesní společenstva rozšířila až do nejvyšších poloh. V nižších polohách se rozvíjela květena stepní a hajní a teplomilné rostliny pronikaly do horských oblastí (např. současný výskyt lilie zlatohlavé, zvonku broskvolistého a dalších ve Velké Kotlině).
    Rostlinná společenstva jsou rozdílná v různých nadmořských výškách. Nejbohatší a nejhodnotnější rostlinná společenstva Hrubého Jeseníku představují horské nivy. Vyskytují na vlhkých humózních půdách, především na východních svazích. Jesenických hřbetů (Ve Velké a Malé Kotlině, v okolí Jelení Studánky a Petrových kamenů). Jsou tvořena pestrou směsí mnoha druhů rostlin, které se během vegetačního období střídají v květu a tvoří tak různé květenné aspekty.
    Nejvyšší hřebenové partie pokrývají alpinské hole. Jsou to travinná a keříčkovitá společenstva na chudém Alpinské holesilikátovém podkladu, jejichž rostliny se extrémním stanovištním podmínkám přizpůsobily např. nízkým vzrůstem, schopností ukončit vývoj během krátkého vegetačního období, intenzivní barvou květů atd. Alpinské hole se vyskytují nad horní hranicí lesa, v nadmořské výšce nad 1300 m. Stromy zde tvoří ojedinělé skupinky, jsou nízkého vzrůstu a jejich koruna má vlivem převládajících větrů vlajkovitý tvar (smrk obecný, jeřáb ptačí, vzácně jalovec obecný nízký). Společenstva alpinských holí jsou druhově chudší než společenstva horských niv a představují především různé druhy trav.
    RosnatkaNejvzácnější rostliny Hrubého Jeseníku jsou svým výskytem omezeny již jen na několik málo lokalit, které jsou vesměs chráněny jako přírodní rezervace.  V sedlech a na mírných svazích hřbetů jsou vyvinuta vrchovištní, rašeliništní a prameništní společenstva. Tato společenstva vznikla v postglaciálu na místech, kde se dlouho udržovala povrchová voda.. Jejich základ tvoří několik druhů rašeliníku, jejichž spodní vrstvy odumírají. Mocnost rašeliny v nejvýznamnější rašeliništi Rejvíz dosahuje až 6,5 m. Rovněž tato území jsou chráněna a informace o nich i o dalších rezervacích včetně popisu příslušných bylinných pater a vzácných druhů rostlin jsou uvedeny v kapitole Chráněná krajinná území.

    Nejpodstatnější složkou vegetačního krytu jsou lesní společenstva. Nejvýše vystupují společenstva horských Lesní společenstvasmrčin a lemují vrcholy Hrubého Jeseníku v nadmořských výškách přibližně Jesenické smrky 1200 - 1400 m. Původní horské smrčiny se však zachovaly pouze ve zbytcích, neboť jejich přirozená skladba byla narušena již v 19. století, kdy byly porosty často obnovovány sazenicemi cizího původu. Horský smrkový prales je chráněn podél hlavního jesenického hřbetu v průběhu od rezervace Šerák - Keprník přes Praděd až po Ztracené kameny, sedlo a rašeliniště na Skřítku. Kromě smrku je v lesích zastoupen i jeřáb ptačí.
    V nadmořských výškách 1100 - 1150 m se vyskytují bukové smrčiny jako přechodná společenstva mezi horskými smrčinami a bučinami. Kromě buku je častý i javor klen.
    Společenstva horských bučin jsou již velmi vzácná, neboť byla nahrazena smrkovými monokulturami. Příklad Bučiny v okolí Rešovabučiny nalezneme např. v přírodní rezervaci Bučina pod Františkovou myslivnou. Nejrozšířenější byly tzv. květnaté bučiny, dodnes zachované např. v okolí Rešova.
    Jesenické lesy postihují tvrdé podmínky hor. Velké množství sněhu způsobuje lámání vrcholů stromů, větví i celých kmenů. Nepříznivé účinky exhalací z dálkových zdrojů, silné, často lokální větrné vichřice a další vlivy způsobují, že můžeme spatřit v málo porušených komplexech i „lesní hřbitovy".Rozkvetlá loukaLesy v okolí Rýmařova - na bývalém janovickém panství - mají vesměs dobrou kvalitu a např. Janovický les má předpoklady pro to, aby byl vyhlášen genovou základnou pro jedli vysokou.
    Nižší části území byla v minulosti velmi intenzivně využívána pro zemědělské účely a původní společenstva byla v těchto území většinou zničena nebo z nich vytlačena.

    Převzato převážně z Turistického průvodce, Olympia, 1991

    M. Marek

    Jeden z pramenů Kotelního potokaHlavní hřeben Hrubého Jeseníku tvoří hlavní předěl evropského rozvodí Odra - Dunaj a tím i hranici dvouRešovské vodopády úmoří (Baltského a Černého moře). Rozhraní mezi povodím řeky Opavy, přítoku Odry a řeky Moravy, přítoku Dunaje, ze sedla Skřítek na jižním zakončení hlavního hřebene pokračuje jihovýchodním směrem přes jižní okolí Rýmařova, místní části Ondřejov a Stránské okolím Ryžoviště do velmi plochého sedla mezi obcemi Lomnice a Dětřichov nad Bystřicí a k vrcholu Slunečné. Území Chráněné krajinné oblasti Jeseníky je zároveň chráněnou oblastí přirozené akumulace vod Jeseníky. Vyhláškou Ministerstva lesního a vodního hospodářství z roku 197B byla vyhlášena řeka Moravice vodárenským tokem.  Na řece Moravici, pramenící ve Velkém Kotli na východním svahu hlavního hřebene Hrubého Jeseníku, je vybudováno významné vodohospodářské dílo - nádrž Slezská Harta s mnohofunkčním využitím. Kamenitá hráz přehrady je 65 m vysoká a celkový objem nádrže je 218,7 mil. m3.  Zátopa představuje 9,43 km2.

    Vodní nádrž Slezská HartaSlezská HartaZ plošně méně rozsáhlého území náležejícího do povodí Moravy jsou vody odváděny v jihozápadní části území především tokem Oslavou, pramenící jižně od Rýmařova, a řekou Bystřicí v jihovýchodní části.

    Horní části řek Rýmařovska a  jejich přítoky jsou velmi hodnotnou součástí přírodního bohatství horských a podhorských území.

    K nejznámějším zdrojům podzemních vod v rámci ČR náleží nepochybně vrt v Nové Pláni (takzvaný Horský pramen) s vysoce kvalitní vodou, která je stáčena k pitným účelům.

    V Jeseníkách jsou významné vývěry minerálních vod. Voda 1000 m hlubokého vrtu ve Pramen minerální vody v Dolní MoraviciVelkých Losinách s teplotou 36,2° C je nejteplejší dosud známou vodou na území Moravy. Ve východní části Hrubého Jeseníku a v Nízkém Jeseníku je celá řada vývěrů uhličitých vod - kyselek. Oxid uhličitý, který je v nich rozpuštěn, má vazbu na hluboké zlomy, které umožnily mladou sopečnou činnost v této oblasti. Minerální vody jsou lázeňsky využívány v Karlově Studánce, pro získávání oxidu uhličitého ve Velké Štáhli. Další výskyty v Dolní Moravici, Suché Rudné a na řadě dalších míst jsou využívány jako studánky nebo jako stolní vody.

    (Zdroj: Okres Bruntál, J. Vencálek a kol., OÚ Bruntál,1998 a Turistický průvodce Jeseníky, Olympia, 1991)

    M. Marek

    Rýmařovsko