Ruiny hradu Strálek (jinde též Štrálek, Stralek, Straleck, Stralecke, Strahlegg, Strolek, Stránek či mylně Pustý zámek leží cca 2,5 km jižně od náměstí v Rýmařově nad hluboce zaříznutým údolím Stráleckého potoka a mělčí úžlabinou bezejmenného přítoku potoka Oslavy. Obranný systém středověké pevnosti leží v nadmořské výšce 580 - 590 m, v blízkosti staré komunikace Královské stezky, která zvolna stoupá hlubokým Stráleckým údolím odbočujícím z údolí Oslavy od Valšovského žlebu směrem k Rýmařovu. Stezka je paralelní, pohodlnější větví „Rešovské cesty" z Olomouce či Uničova přes Šternberk a Dlouhou Loučku do Rýmařova a dál. V okolí hradu je velké množství dosud patrných důlních děl, sledujících v 13. až 19. století bohaté zásoby železných, olověných a stříbrných rud.
Strálek byl založen na pomezí majetku olomouckých biskupů někdy kolem roku 1280, možnost, že byl centrem panství se nezdá být reálná. Nejstarším dokladem jeho existence je pečeť Beneše ze Štítiny, patrně zakladatele hradu, který již roku 1282 používá přídomek „ze Strálku". Historie hradu Strálku nebyla příliš slavná a netrvala dlouho. Poměrně brzy, již kolem roku 1320, byl za neznámých okolností dobyt a zčásti vypálen (snad při tažení biskupa Konrada proti nepřátelům diecéze a Jana Lucemburského) a ve druhé polovině 14. století zcela opuštěn. Od roku 1398 byl hrad již trvale pouze zástavním a později dědičným majetkem a coby neobydlený přecházel do majetku několika šlechticů, především Ederů a Hoffmannů. Poté došlo k úpravě katastrálních hranic a nejpozději od roku 1706 patří hrad Strálek řádu německých rytířů, majitelům sovineckého panství
Definitivní katastrofu pro hradní ruiny znamenala vstřícnost Řádu německých rytířů, kterému území s hradem od počátku 18. století patřilo, když umožnilo rýmařovským občanům v roce 1765, aby k obnově města zničeného požárem použili kámen ze zbytků zdí a staveb hradu. O pevnostním, tj. strážním, charakteru hradu Strálku svědčí podle archeologických výzkumů ze 70. a 80. let 20. století minimální zastoupení pracovních nástrojů mezi nalezenými kovovými předměty. Ty byly vesměs rázu vojenského nebo užitného (kování, zámky, součásti koňských postrojů apod.). Mezi nálezy jsou kromě těchto předmětů také fragmenty keramických nádob, zlomek srpu, svícen či gotický klíč s ondřejským křížem v hlavici, který je nyní vystaven v rámci expozice Sága moravských Přemyslovců v Brně.
Ačkoliv dokladů o jeho skutečné podobě je velmi málo, jsou archeologové schopni přibližně rekonstruovat, jak v dobách svého krátkého vrcholu hrad vypadal. Podle zprávy, kterou zpracoval Mgr. Jiří Karel, byl Strálek poměrně velkým dvoudílným hradem, obklopeným složitým systémem opevnění - několika masivními hlinitými valy, šíjovými příkopy a hradbami. V jádru pevnosti byl kamenný palác a nádvoří s lehkými stavbami ze dřeva a mazanice na kamenné podezdívce a čtvercovou vodní jímkou. Sonda vyvrátila dřívější předpoklad, že v severozápadním ukončení hradby stála věž, naopak je možné, že zde stál další, menší palác. Rozlehlý hradní komplex vykazuje stopy po poměrně brzkém poškození a je rovněž možné, že nebyl nikdy úplně dostavěn a v celistvosti využíván (např. předhradí).
Z dosud zachovaných zbytků lze soudit, že hrad Strálek patřil k typickým opevněným sídlům své doby. Zaujímal plochu o délce cca 70 m a šířce cca 25 m, ke zbudování hradního jádra byl využit skalní útes a pravděpodobný prostor kamenného hradního paláce v jv. části hradu tvoří plošina o rozměrech 24,5 x 26 m.
S historií hradu Strálek se mohou návštěvníci blíže seznámit v Městském muzeu v Rýmařově. Krátkou a neslavnou historii hradu Strálku svým způsobem vynahrazuje lidská představivost, která ruiny hradu obdařila nejednou pověstí. Jedna z nich vypráví o zjevení mladé dívky, která se měla objevovat při západu slunce na hradních troskách. „Zjevení procházelo kameny i kmeny stromů, jako by všechna matérie najednou ztratila neprostupnost. Mizelo v obláčcích jemného dýmu, aby se zase po chvíli zhmotnilo do viditelné podoby, v níž přistoupilo k člověku. K lidským očím se naklonila nádherná dívčí tvář, z níž vanula vůně neznáma a vzdálených světů. Ústa, aniž by se pohnula, vyprávěla o věčném prokletí těch, kdo nepoznali smysl svého života. Poté se přízrak rozplynul, ozvěna hlasu se ztratila ve větvích stromů a člověk pochopil, že i na zemi jsou místa, v nichž se protínají dráhy vícero světů. A právě na těchto místech vstupují přízraky lidem do duší, aby člověku připomenuly, že nežije jen jednou. Těžko říci, co se opravdu přihodilo lidem, kteří přicházeli ke stráleckým rozvalinám, ale mnozí vypovídali, že právě zde při západu slunce zaslechli to, co od nich vlastní osud požaduje," píše v Putování po tajemných místech Nízkého Jeseníku Irena Šindlářová..
Možná je i tato zkazka důvodem, proč navštívit Ondřejov a jeho nejbližší okolí.
Přístup: červeně značená turistická cesta z Rýmařova (2,5 km) do Stránského.
(Použitá literatura: Šindlářová, Irena: Historie a současnost obce Ondřejova, Rýmařov 2000; Goš, Vladimír - Karel, Jiří: Hrad Strálek u Rýmařova, Střední Morava 8/99, Olomouc 1999; Karel, Jiří: Hrad Strálek (Nálezová zpráva z let 1975 - 1989), Městské muzeum Rýmařov, 1998; Pinkava, Viktor: Místopis Moravy. Unčovský a Rýmařovský okres, Brno 1922.)
Podle článku Zdeňky Přikrylové (ZN: Ondřejovská kaple a Strálek, Rýmařovský horizont 17/2006, SVČ Rýmařov) zpracoval M. Marek