Sochy Panny Marie

    Socha P. Marie Maminka Ježíška v jesličkách z idylických betlémských obrázků, snoubenka tesaře Josefa, panenská dívka Marie, prohlášená dogmatem katolické církve za Matku Boží, se stala bezpochyby nejslavnější ženou v dějinách lidstva. Je to jediná žena, jejíž jméno se uvádí také v koránu. Přesto se o ní v Novém zákoně dozvíme velmi málo a dobové historické prameny ji neuvádějí vůbec.
    Podle některých velmi starých křesťanských zkazek pocházela Marie (Maria) z Nazaretu, ve kterém tehdy žilo asi 400 lidí. Jméno Miriam nebo Mariam, jak tehdy znělo, bylo velmi časté. Ačkoli umělecká tradice za staletí vytvořila idealizovaný obraz Panny Marie, historikové se shodují v tom, že se v žádném případě nemohla podobat líbezné ženě oděné do bílého a modrého hedvábí. Tento vznešený šat si mohli dovolit jen šlechtici a největší boháči, mezi které Maria s největší pravděpodobností nepatřila; byla nejspíše prostou palestinskou ženou, musela si vydělávat na živobytí už od raného mládí a jen těžko se mohla naučit číst a psát.

    Mariánský kult pěstovaný již od třetího století našeho letopočtu je velmi rozšířený a mnohotvárný. Věřící přisuzují Marii zázraky všeho druhu - od sesílání deště po uzdravování nemocných a zjevování se na mnoha místech a různým způsobem. Tento téměř božský charakter kultu v poslední době církev poněkud zmírnila a Panně Marii nepřiznává nejvyšší stupeň úcty - ten přísluší pouze Bohu jakožto nejvyššímu pánu všech stvoření - ale náleží jí úcta vyšší než všem andělům a svatým. Je uváděno velké množství údajných zjevení jejího obrazu, o mnohých z nich však panují velké pochyby. Sám Vatikán uznává v celých dějinách jen deset takových událostí a ponechává na jednotlivých diecézích, aby samy rozhodly, zda ostatní jevy mohou být považovány za mariánská zjevení. První z oficiálně uznaných zjevení se mělo stát ještě za jejího života, a to ve španělské Zaragoze v roce 39 (Marie zemřela údajně v roce 49 našeho letopočtu) - andělé tam měli přinést mramorový sloup s jejím obrazem (Virgen del Pilar); další pak v Londýně v roce 1251, V Guadalupe v Mexiku v roce 1531, ve Francii v roce 1830, v Alpách v roce 1846, v Lourdech v r. 1858, v portugalské Fátimě v roce 1917, v Belgii v letech 1932 a 1933 a poslední v Egyptě v roce 1968.
    Vzdávání úcty Marii jako matce Boží, zjevně pod vlivem kultu bohyně matky, který existoval na Východě od nepaměti, má svoje počátky ve 3-5. století našeho letopočtu a po dlouhá staletí kvetlo zejména v klášterech, v lidových vrstvách se Mariin kult začal šířit až teprve v pozdním středověku. Modlitba růžence jako oblíbená forma uctívání Panny Marie má svůj počátek v 15. století. Adorace Panny Marie pak našla svá nesčetná vyjádření v sochařství, malířství, hudbě, poezii i architektuře, často i v podobách nezvyklých nebo i pochybných. Ve středisku mariánského kultu v italském městě Loretu věřící zahrnují úctou malý domek, v němž prý kdysi pobývala Ježíšova matka a který sem údajně r. 1295 přenesli andělé z Nazaretu. Příkladem extrémní pobožné extáze může být seznam relikvií, který polský král Boleslav Křivoústý daroval klášteru ve Zwiefaltenu nad Dunajem, ve kterém je mimo jiné možné nalézt i „mléko Panny Marie".
    Významné kroky církve ve vytváření kultu Panny Marie byly učiněny již v r. 381, kdy ekumenický koncil v Konstantinopoli ustanovil jako článek víry, že Maria při početí Ježíše z Ducha svatého byla panna; koncil v Efezu v r. 431, pak vyhlásil nejstarší dogma, a to o Mariině Božím mateřství. Dalším z mariánských dogmat (články víry vydávané nejvyššími církevními institucemi za věčnou, nezvratnou pravdu) je Neposkvrněné početí - Immaculata conceptio. Jde o neposkvrněný počátek života Marie, ne Ježíše, jak je často v laických kruzích interpretováno. Víru v neposkvrněné početí Panny Marie vyhlásil v roce 1476 papež Sixtus IV. a po mnoha úporných sporech v církvi oficiálně jako dogma potvrdil papež Pius IX. v roce 1854. Jeho podstatou je, že Marie „byla od prvního okamžiků svého početí ojedinělou výsadou samotného Boha se zřetelem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského pokolení, uchráněna neporušenou od všeliké poskvrny prvotní viny". Míní se tím Mariina absolutní nevinnost, tj. její nedotčenost prvotním hříchem, s kterým přicházejí na svět všichni lidé. V žádném případě tedy nejde o jakési početí „bez hříchu" (a hříchem je míněn sexuální styk), nýbrž skutečnost, že jako budoucí matka Boží byla uchráněna od následků dědičného hříchu a tuto neposkvrněnost, na rozdíl od biblické Evy (rovněž bez prvotního hříchu), neztratila ani osobním hříchem.
    Jako dogma se předkládá také již zmíněné panenství Panny Marie - Semper Virgo, oficiálně prohlášené na lateránském koncilu roku 649. Praví se v něm mimo jiné: ...svatá, ustavičná a neposkvrněná Panna Maria ... bez semene počala z Ducha svatého a neporušeně porodila a její panenství po porodu zůstalo netknuté... Tento článek víry, navazující na text první kapitoly Matoušova evangelia („Narození Ježíšovo se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého") vyvolával a stále ještě vyvolává řadu diskusí a polemik mezi prostými věřícími i vzdělanými teology. Křesťané se vcelku shodují na panenském početí Ježíše a na panenském životě Marie až do porodu Ježíše, panenský život po porodu však bývá zpochybňován, zvláště protestantskými teology. Jedním z námětů k diskusím na toto téma jsou i Ježíšovi bratři a sestry, několikrát zmiňovaní v evangeliu. Katolická církev je však nepovažuje za tělesné sourozence, ale za příbuzné. Věřící se však k tématu panenství Panny Marie často stavějí tak, že smysl této okolnosti je dostupný jen z pozice víry, která navzájem spojuje všechna tajemství, Mariino panenství ukazuje, že při vtělení měl absolutní iniciativu Bůh..., že tedy jde o záležitost čistě teologickou a biologická a lidská měřítka zde nemají místo.
    Posledním z mariánských dogmat je Nanebevzetí - Ascensio. Toto dogma nenachází přímou oporu v Písmu svatém, jako součást víry se objevuje od 6. století a oficiálně bylo vyhlášeno papežem Piem XII. v roce 1950. „Neposkvrněná, vždy panenská Matka Boží Maria, po skončení běhu pozemského života, byla s tělem i duší vzata do nebeské slávy".
    Tentýž papež ozdobil pannu Marii v roce 1954 titulem „Královna nebe a země" a o deset let později představil papež Pavel VI. Pannu Marii jako „Matku církve".
    Mariánská dogmata staví ekumenický proces před značné problémy; přehnaný „marianismus" v teologii byl v poslední době vystřídán mariologií, oblastí teologie, která se zabývá kritickým zkoumáním Mariiny postavy.
    Z velké vážnosti, které se těšila matka Ježíše Krista, vznikl v liturgických kalendářích veliký počet mariánských svátků. Pro jejich rozdílný význam se dělí na slavnosti, svátky a památky. Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie připadá na 8. prosinec, na 25. března, devět měsíců před svátkem narození Krista, připadá slavnost Zvěstování Panny Marie (podle biblického vyprávění, v němž archanděl Gabriel zvěstuje Panně Marii narození Ježíše Krista), dalšími jsou Navštívení Panny Marie 31. května, Nanebevzetí P. Marie 15. srpna. Svátek Narození Panny Marie se slaví 8. září, Zasvěcení P. Marie 21. listopadu. K mariánským památkám patří: Panny Marie Lurdské 11. února. Panny Marie prostřednice všech milostí 8. května, Panny Marie Karmelské 16. července a Panny Marie Růžencové 7. října. Předmětem uctívání je však Panna Maria pod řadou dalších přívlastků - Bohorodička, Bolestná, Vítězná, Pomocná, Sněžná, Fatimská a mnoho dalších, často místních názvů. K Panně Marii se v modlitbách utíkalo a dodnes utíká mnoho věřících s prosbou o pomoc a o přímluvu u svého syna Ježíše Krista.
    Mariánská úcta našla v minulých staletích svůj výraz v četných uměleckých dílech a památkách, a to i v našem regionu. Zvláštní roli mezi nimi hrály samostatně stojící sloupy se sochou Panny Marie. Většinou byly stavěny jako díkuvzdání za ukončení moru (morové sloupy) či jinou významnou pomoc. „Živoucím" svědkem těchto dob je právě i pískovcová socha Panny Marie Immaculaty na stupňovitém podstavci na náměstí Míru v Rýmařově, vytvořená již v roce 1683 František Leblosem. Je připomínkou těžkých morových ran, které postihly Rýmařov v letech 1623 (700 obětí), 1645 (201 zemřelých) a 1680 (137 obětí). Obličej modlící se Matky Boží odvrácený stranou od sepjatých rukou zavdal důvod k pověsti o tom, že pohybem hlavy z původní polohy Panna Marie varovala obyvatele města před strašným požárem, který v roce 1790 zničil celé město (pověst i příběh vskutku katastrofálního požáru z pera výjimečného znalce historie našeho kraje Mgr. Jiřího Karla byl zveřejněn v jednom z prvních vydání Rýmařovského horizontu - č. 5/1999 ze dne 30. prosince 1999).
    Mezi sochami Panny Marie v našem regionu je nejčastější právě Panna Marie Neposkvrněná - Immaculata. Zobrazuje se prostovlasá, s rukama sepjatýma na hrudi, obvykle s lilií, stojící na půlměsíci a zeměkouli obtočené hadem, jenž drží v tlamě jablko (symbol hříchu). Kolem hlavy mívá svatozář. Motiv srpku měsíce se objevuje také na zobrazení Panny Marie Vítězné, jejíž kult byl pěstován v souvislosti s odražením útoku mongolských vojsk (lidově zvaných tatarských) ve 13. století právě na základě údajné přímluvy Panny Marie a zejména také v návaznosti na porážku tureckého vojska u Vídně v roce 1683 oddíly polského krále Jana III. Sobislavského pod praporem Panny Marie.
    Krásná socha Immaculaty z roku 1774 se dnes nachází před kaplí V Lipkách, kam byla přemístěna v roce 1981 z Edrovic. Pannu Marii Immaculatu zobrazuje i dílo sochaře Josefa Winterhaltera z roku 1773 v Ryžovišti, pískovcová socha v životní velikosti na toskánském sloupu z roku 1764 v bývalém areálu papírny u silnice z Dolní Moravice do Malé Štáhle, socha z roku 1860 před vchodem na hřbitov u kostela sv. Kateřiny v Rešově, a socha v podživotní velikosti na hranolovitém podstavci s reliéfy sv. Anny, sv. Jana Nepomuckého a sv. Josefa z roku 1848 na návsi v Tvrdkově. Socha Immaculaty z 2. poloviny 18. století, umístěná před hlavní budovou východního křídla zámku v Janovicích, byla několikanásobně těžce poškozena vandaly a v současné době je uložena uvnitř zámku.
    Panně Marii je ovšem věnováno mnoho dalších děl a památek. Je to především kostel Navštívení Panny Marie v Lipkách v Rýmařově a také kaple ve Stříbrných Horách, kostel Narození Panny Marie v Jamarticích, četné obrazy v kostelech a v kaplích.
    Mezi mnoha jmény, kterými je Marie nazývána, zní poněkud exoticky označení Panna Maria Sněžná, které je zasvěcen kostel v Rudě (článek v Rýmařovském horizontu č. 13/2006). Jde o připomínku "sněžného zázraku", který se udál v srpnu roku 358. Na malém římském kopci Esquilinu tehdy sněžilo, což bylo chápáno jako mimořádné znamení od Panny Marie, aby zde byl vybudován kostel k její poctě. Tradice vypráví, že v noci 5. srpna se Panna Maria zjevila uprostřed sněžení papeži Liberiovi (352-366) a patricijovi Janovi. O století později prohlásil koncil v Efezu Pannu Marii za Matku Boží a papež Sixtus III. započal s přestavbou původního kostela - se stavbou baziliky zasvěcené Panně Marii nyní známé pod jménem Santa Maria Maggiore.
    Tematika Panny Marie je nesmírně rozsáhlá a v krátkém textu pro seriál našich novin, který chce upozornit na méně známé historické památky našeho regionu, je možné se pouze letmo dotknout některých jejich aspektů. Zcela mimo pak pochopitelně zůstávají témata inspirovaná různými „senzačními" zprávami poslední doby o dosud nezveřejněných textech „tajných" evangelií s údajnými událostmi ze života Panny Marie, které se nedostaly do Nového zákona apod.

    Pro text byly použity informace ze Seznamu nemovitých kulturních památek okresu Bruntál - Okresní úřad Bruntál a Památkový ústav Ostrava, 2000 - a z internetových stránek věnovaných Panně Marii.

    Marek, Miloslav: Sochy Panny Marie, Rýmařovský horizont 15/2006, SVČ Rýmařov

    Rýmařovsko