Po definitivním vyvrásnění variské geosynklinály v mladších prvohorách (před 380 - 300 milióny let) následovalo velmi dlouhé období, kdy oblast severní Moravy byla souší a kdy zvrásněné a dislokované vrstevní komplexy někdejších mořských sedimentů vyzvednuté do velkých nadmořských výšek byly vystaveny neustálé denudaci (odnosu). (Geosynklinála je rozsáhlá oblast dlouhotrvajícího a poměrně rychlého poklesu na povrchu země, ve které se usazují velké mocnosti sedimentů, jež jsou v závěrečné fázi vývoje geosynklinály vyvrásněny do vysokých pásemných horstev.)
Po stamilióny let byl v České kotlině i na Moravě klid. V době před 90 až 65 miliony let se na poměrně plochém povrchu přelévalo mělké křídové moře, v němž se ukládaly písky, stavební materiál budoucích skalních měst. Zemská kůra byla klidná, zemětřesení žádná nebo ta nejslabší, a sopečná činnost nestála ani za zmínku.
Po dlouhém období se však zemská kůra na počátku třetihor probudila. Na svědomí to měl vznik pohoří a Alpy a Karpaty. Tektonické desky narazily z jihu a jihovýchodu na stabilní Český masiv, který sice vzdoroval, ale přece jen se neubránil. Oživily se staré poruchy, vznikly nové zlomy, části masivu se rozpadly na bloky, z nichž některé se zdvihaly, jiné klesaly. I hluboko, 30 až 40 km pod povrchem, se podmínky měnily. Svrchní vrstvy zemského pláště se promíchaly s natavenými horninami a žhavé magma se dralo k povrchu. Část utuhla ještě v hloubce, část se vylila na povrch jako láva, a zbytek se výbuchem roztrhal na popel, písek, lapilli (jako palec velké částice) a sopečné pumy.
Nejmladší sopky v České republice vznikly na chebském zlomu, např. Železná hůrka na Plzeňsku je stará 400 000 až 170 000 let, a Komorní hůrka u Františkových Lázní má podle nejnovějších údajů 150 000 let. I moravské vulkány jsou poměrně mladé. Uhlířský vrch, Venušina sopka, Velký a Malý Roudný soptily ještě před 1,5 - 2 miliony let. Lávový proud Chřibského lesa, jenž se vylil z Velkého Roudného je 5,5 km dlouhý a až 57 m mocný. Jeho spodní část je stará 1,46 milionu let a svrchní 1,28 milionu let.
Některé z nich (Velký a Malý Roudný, Venušina sopka, Uhlířský vrch) jsou typickými stratovulkány, v jejichž činnosti se střídalo explozivní vyvrhování pyroklastického materiálu s výlevy lávy. Složení všech neovulkanických hornin severní Moravy je velmi podobné. Jedná se o horniny šedočerné až černé barvy s masivní texturou a často bobovitou nebo sloupcovitou odlučností, odborně nazývané bazalty, bazanity a nefelinity. Typická je porfyrická struktura s vyrostlicemi olivínu a pyroxenu. Velmi podobné je i složení základní hmoty: pyroxen, olivín, magnetit, ilmenit a vulkanické sklo. Ukázkou sloupcovité odlučnosti čedičů je lávový proud u Meziny.
Nesouvislé sopečné vyvrženiny (tzv. „bruntálské tufy") se v minulých letech intenzívně těžily k stavebním účelům na Uhlířském vrchu u Bruntálu. Uhlířský vrch a Venušina sopka jsou známy zejména velkými krásně vyvinutými sopečnými bombami. U Razové a Karlovce jsou nesouvislé sopečné vyvrženiny smíšeny se zvrstveným sedimentárním materiálem (tzv. razovské tufity).
Pro výrobu stavebního kamene byly využívány i výskyty čediče východně od Břidličné (zatopený jámový lom cca 700 m jz. od železniční zastávky Břidličná lesy je znám jako „jezírko").
Dozvuky mladého suchozemského vulkanismu představují výrony kyselek a suchého CO2, které se dodnes hojně vyskytují v oblasti Nízkého Jeseníku.
Popisy jednotlivých sopek najdete na odkazu PRAKTICKÉ - CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ – PŘÍRODNÍ PAMÁTKY
Velký Roudný (780 m n.m.)
Viz Přírodní památka Velký Roudný
Malý Roudný (771 m n.m.),
Odděleným vulkanickým zdrojem je smíšený stratovulkán Malý Roudný s vrcholem vzdáleným 1, 6 km jihozápadně od vrcholu Velkého Roudného. Ve vrcholové části převládají pyroklastika, což je i důvod horšího zachování morfologie. Sopečené tufy lze sledovat na ojedinělých výchozech na východním svahu. Lávové proudy postupovaly jižním směrem a jsou tvořeny převážně nefelinickým bazanitem.
Uhlířský vrch (672 m.n.m)
Viz Přírodní památka Uhlířský vrch
Venušina sopka (643 m n.m)
Venušina sopka, ležící 900 m jv. od obce Meziny, je stejně jako Velký a Malý Roudný nebo Uhlířský vrch typickým stratovulkánem, v jehož činnosti se střídalo explozivní vyvrhování pyroklastického materiálu s výlevy lávy. Stejně tak jako na Uhlířském vrchu byly pyroklasické červenohnědé horniny na vrcholu kopce těženy pro stavení účely, podobně jako čedič jednoho z lávových proudů na úbočí sopky. Díky tomu dnes můžeme obdivovat ve vzdálenosti cca 900 m sv. od vrcholu kopce skalní stěnu se sloupcovitou odlučností („geologické varhany"), která je součástí Přírodní památky Lávový prou u Meziny - viz Přírodní památka Lávový proud Mezina.