Po ústupu posledního glaciálu před 10 000 lety postupně pokryly Jesenicko až po hřebeny smíšené lesní porosty. Kultury neolitu osídlovaly Pomoraví jen po jižní svahy Nízkého Jeseníku, neboť kraj s extrémním klimatem neposkytoval zemědělcům vhodné podmínky k životu. Na Rýmařovsku se objevují první stopy člověka až v posledních staletích př. Kr. Přichází Keltové rýžující zlato na řekách Moravici a Oskavě. Výraznější přítomnost Germánů prokazují četné nálezy římských mincí v západní části Rýmařova. Slovanské zemědělce kmene Holasiců Jeseníky nepřitahovaly, a tak zůstaly opět nadlouho pusté.
Přijatelnější životní podmínky v závěru raného středověku způsobily relativní přelidnění moravských nížin a vynutily si osídlování neobsazených částí země. První skupiny česky mluvících zemědělců se usadily v první půli 12. století v oblasti Huzové, jež se stala jádrem osídlování Sovinecka, na užší Rýmařovsko lidé dorazili později. V první půli 13. století dosáhla moc Přemyslovců Hrubého Jeseníku a v našich končinách vznikla řídká síť nevelkých vsí ovládaných ze správního centra na rýmařovském Hrádku.
Obrázek vlevo: Typ osídlení v 13. století. 1
Kolem roku 1250 kraj zpustošila válka. V nedlouhém odstupu dorazili do našich končin němečtí kolonisté a před rokem 1278 vzniklo též městečko Rýmařov. K zeměpanskému panství rabštejnskému přibylo jižněji též zboží pánů ze Sovince. Bouřlivý rozvoj Rýmařova vyvolala těžba železných rud, jež proťaly Rýmařovsko středem v pásu od jihozápadu k severovýchodu. Nad nimi se těžilo zlato, stříbro s olovem, měď a později zinek.
Obrázek vpravo: keramická destička na tavení zlata z lokality Hrádek, Městské muzeum Rýmařov.
Regionu přinášela užitek staletá kooperace s bohatým jihem. Nadějný vývoj ukončily války mezi moravskými markrabaty. V srpnu 1405 byl Rýmařov dobyt, vypálen a zpustošen. Oblast se vzpamatovala až za vlády Jiříka z Poděbrad, ale k další katastrofě došlo v srpnu 1474. Obě panství se stala krvavou obětí uherských oddílů Matyáše Korvína. Mnohá sídliště zanikla navždy, jiná se obnovila až o padesát i sto let později.