V souvislosti s šířením křesťanství vzrůstala i snaha na vlastní oči vidět místa, na kterých probíhal příběh posledních dnů před ukřižováním Ježíše Krista. Zdaleka ne každý mohl Svatou zemi a Golgotu navštívit a postupně tak začala vznikat místa, která tato místa připomínala, a jejich symbolem se stal kříž, na kterém Kristus zemřel. Kříže se začaly objevovat v nejrůznější podobě v blízkosti obydlí, ale i ve volném terénu, na význačných místech, poblíž cest a křižovatek poutníků i lidí pracujících na polích nebo jinde. Krajina se tak postupně stávala veřejnou sítí míst, kde lidé hledali útěchu, prosili o přízeň boží a scházeli se při různých poutích a náboženských slavnostech.
Kříže a další drobné sakrální stavby přetvářely původní pohanskou krajinu v krajinu křesťanskou. Náš kraj není výjimkou, spíše naopak. Pobožní předchůdci dnešních obyvatel vytvořili mnoho zpočátku většinou dřevěných, postupně i kamenných křížů, z nichž mnoho se přes všechny dramatické události minulých desítek let dočkaly dnešní doby. V poslední době vzrůstá péče o ty původní a v posledních letech také vyrostla v krajině řada nových dřevěných křížů. Do krajiny se tak vracejí tradiční prvky harmonicky utvářené kulturní krajiny.