Vysoká hole leží 2,5 km jižně od vrcholu Pradědu a se svojí nadmořskou výškou 1464 m je druhou nejvyšší horou Moravy. Její vrchol vytváří jeden kilometr dlouhá a 400 metrů široká plošina, která je ojedinělým pozůstatkem přemodelování vrcholových částí České vysočiny a Západních Karpat, ke kterému došlo v pleistocénu v předpolí kontinentálního ledovce.
Hlavním efektem působení periglaciálních procesù bylo celkové snížení a prostorová redukce rozvodních partií. Horninový podklad tvoří devonský kvarcit a povrch je pokryt horskou tundrou. Roste tu rozchodnice růžová, škarda sibiřská, jitrocel tmavý, hvozdík kartouzek sudetský, ostřice tmavá, vraneček brvitý, kopyšník tmavý, hvězdnice alpská, smilka tuhá, hořec tečkovaný, suchopýrek alpský.
V kvarcitových sutích na příkrém svahu upadajícím západním směrem do Medvědího dolu se v některých blocích nacházejí nahloučené zbytky makrofauny (brachiopodů) devonského stáří, přestože horniny byl v průběhu regionální metamorfózy silně tlakově postiženy.
Na vrcholové plošině stojí dřevěná bouda a raně barokní pískovcový hraniční kámen z roku 1681. Koncem druhé světové války budovala německá armáda na Vysoké holi polní letiště a další vojenská zařízení. Na jižním svahu je několik set prohlubní - pozůstatků po dělostřeleckých cvičeních čs. armády z let 1919-1922.
Vysoká hole poskytuje za dobrého počasí úžasný rozhled. Je odtud vidět Zábřežská, Českomoravská a Hanušovická vrchovina, Králický Sněžník, Orlické hory, Krkonoše, Pradědská a Keprnická hornatina, Moravskoslezské Beskydy, Polské a Slovenské Karpaty.
Jihovýchodní svahy Vysoké hole přecházejí do jednoho z nejzajímavějších území Jeseníků - Velkého kotle, ledovcového karu s nesmírným bohatstvím rostlinných společenstev - „botanickou zahradu Jeseníků", do níž je přístup mimo naučnou stezku zakázán.
Přístup: přes Vysokou holi vede hlavní hřebenová turistická trasa ze sedla Skřítek na Praděd a Červenohorské sedlo.