Kostel sv. Jakuba staršího v Dolní Moravici

    Kostel v Dolní MoraviciDolní Moravice je ze současných tří osad, které ji tvoří, nejstarší. O jejím významu svědčí fakt, že již roku 1351 se zde uvádí farní kostel sv. Jakuba staršího (tohoto patrona měla obec i na pečeti). První písemná zmínka o Dolní Moravici tedy pochází z poloviny 14. století, současní obyvatelé obce však kalkulují s datem značně starším - 1258, od nějž odvíjejí i oslavy 750letého trvání obce.

    Interiér kostela v D. MoraviciPůvodně farní, dnes jen filiální kostel sv. Jakuba staršího, stojící na pahorku nad návsí (zchátralá fara byla před několika lety přebudována na Dům odpočinku ve stáří), je dnes nespornou dominantou obce. Přítomnost chrámu je zaznamenána již v roce 1351, dnešní podoba kostela je však výsledkem pozdějších přestaveb. Původní středověký kostel stál na tomtéž místě a poprvé byl přestaven roku 1593 mistrem Joachimem. Stalo se tak za protestantského pastora Jana Albrechta, který zde působil od roku 1585. Během rekatolizace, konkrétně v roce 1624, byli protestantští kazatelé vyhnáni a na moravickou faru byl ustaven katolický farář Jan Elsner, jejž už po třech letech vystřídal Ondřej Schindler. Katoličtí kněží měli údajně velké problémy s věřícími, kteří odmítali přestoupit na katolictví, a tak se domáhali jejich účasti na bohoslužbách peněžitými sankcemi. Záznamy o těchto pokutách svědčí o tom, že ještě v roce 1657 někteří zatvrzelí evangelíci raději zaplatili požadovaný obnos 18 krejcarů, než by museli vstoupit doObraz sv. Jakuba staršího kostela. Za zmínku také stojí, že v Dolní Moravici od roku 1658 pět let působil Kryštof Alois Lautner, pozdější šumperský děkan, který byl v roce 1685 upálen v Mohelnici coby oběť čarodějnických procesů. Poté musely být všude tam, kde Lautner sloužil, oInteriér kostela v D. Moravicipakovány jím udělené svátosti, což v moravické farnosti znamenalo znovu pokřtít 92 věřících.
    Druhá, klasicistní přestavba moravického kostela následovala v roce 1795, neboť v červnu 1794 do budovy chrámu sedmkrát uhodil blesk a značně jej poškodil. Na renovaci přispěl z velké části řád německých rytířů. Současný kostel zachovává původní hranolovitou věž a presbyterium se sakristií, sloužící nyní jako boční kaple. Mezi tyto starší části byla vestavěna nová loď, nově orientovaná tak, že původní délka kostela tvoří její šířku a osa lodi s kněžištěm tvoří s původní orientací pravý úhel. Obdélníková loď se zaoblenými rohy je na jihu zakončena mírně odsazeným kněžištěm, k východní stěně přiléhá zmíněná boční kaple, k západní věž, vstup je na severu. V severní části kostela byla vystavěna hudební kruchta na osmi sloupech, na níž najdeme zdobené klasicistní varhany. Slohovou různost starší a novější části prozrazují okna - štíhlá v kapli, štěrbinová ve věži a široká v lodi - i opěrné pilíře boční kaple oproti hladké fasádě lodi.
    Ve vnitřním vybavení kostela zaujme zvláště iluzivní nástěnný oltář, nesoucí obraz sv. Jakuba staršího od Johanna Franze Greipela z doby před rokem 1798. Mariánský boční oltář zdobí obraz Panny Marie Immaculaty a sv. Josefa od Johanna Michaela Mathera a sochy sv. Kateřiny a Barbory, protější oltář sv. Sloup sv. TrojiceKříže obraz Malé kalvNa hřbitově v Dolní Moraviciárie a sv. Jana Nepomuckého se sochami sv. Veroniky, Maří Magdaleny a andílků. Bohumil Samek uvádí mezi původním vybavením i kazatelnu se sochou žehnajícího Krista a soubor křížové cesty od Josefa Františka Pilze z 60. let 18. století. Ľubica Mezerová připojuje masivní křtitelnici a dřevěný oltář v boční kapli. Umíráček ve věži s reliéfem sv. Josefa ulil Jan Antonín Behr v Olomouci v roce 1734.
    K dalším pozoruhodnostem Dolní Moravice zapsaným na seznam kulturních památek patří vedle areálu hřbitova u kostela i několik soch. Nejstarší z nich je pískovcová plastika sv. Jana Nepomuckého z roku 1751, kterou nechal u silnice na Malou Štáhli postavit František Mayer. Jen o rok později vznikl sloup sv. Trojice z roku 1752, pískovcové sousoší s bohatou reliéfní výzdobou podstavce, stojící u silnice na Novou Ves. Třetí pískovcová socha, stojící rovněž u silnice na Malou Štáhli, zachycuje Pannu Marii Immaculatu na toskánském sloupu. Socha je datována do roku 1764 a představuje pozůstatek po někdejší papírně.

    (Použitá literatura: Bartoš, Jos. a kol. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Ostrava, 1974; Mezerová, Ľubica. Seznam nemovitých kulturních památek okresu Bruntál, Bruntál 2000; Mezerová, Ľubica. Dolní Moravice - zástavba a významné objekty, rukopis; Pinkava, Viktor. Unčovský a Rýmařovský okres, Brno, 1922; Samek, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska 1, Praha 1994; Turek, Adolf. Místopisný rejstřík obcí Severomoravského kraje. Díl I. A-L, Opava 1974; Velebný, Ladislav. Historie obcí Dolní Moravice - Horní Moravice - Nová Ves, rukopis.)

    Podle článku Zdenky Přikrylové (ZN: Staletá obec Dolní Moravice, Rýmařovský horizont 13/2008, SVČ Rýmařov) zpracoval M. Marek

    Rýmařovsko